7 C 296/2024-46 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce podal dne , datum, u zdejšího soudu návrh o zaplacení částky 39 650,11 Kč s příslušenstvím, který byl odůvodněn tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, s předchůdcem žalobce Smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena s původním věřitelem , Anonymizováno, , IČO: , IČO, . Na základě této smlouvy byla žalovanému vyplacena částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal na úvěr vrátit celkem , částka, , když poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, zaplatil pouze 10 300 Kč. Dne , datum, byla za obdobných podmínek uzavřena mezi žalovaným a totožným právním předchůdcem žalobce Smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byla žalovanému vyplacena částka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal na úvěr vrátit celkem 27 888 Kč, když poslední splátka byla splatná dne , datum, . Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, zaplatil pouze 20 200 Kč. Pohledávky za žalovaným žalobce nabyl smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, .2. Ve věci bylo bez vydání platebního rozkazu soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, a to při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř..3. Svoji aktivní legitimaci žalobce doložil Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou s , Anonymizováno, , datum4. Žalobce soudu předložil dvě Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a č. , hodnota, ze dne , datum, , z čehož má soud za prokázané, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byly uzavřeny prakticky totožné smlouvy o úvěru, na základě kterých byla žalovanému vyplacena částka 2 x 15 000 Kč. Ze smluv soud zjistil, že se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli z každého úvěrového závazku celkem 27 888 Kč. Navýšení nad rámec zapůjčené částky ve výši 15 000 Kč tak činí 12 888 Kč, tj. téměř 86 % z poskytnuté jistiny.5. Podle § 580 odst. 1o. z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z.. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.).6. Soud v daném případě posoudil obě uzavřené Smlouvy mezi předchůdcem žalobce a žalovaným dne , datum, a , datum, ve smyslu § 588 o. z. jako neplatná právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti.7. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah: V daném případě byla smlouva mezi jejími účastníky uzavřena jako spotřebitelská, ve smyslu ust. § 1810 a násl. o. z.. Podle § 1813 o. z. jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady 93/13/EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto čl. 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisuje půjčená částka, „poplatky“, splátky a další konkrétní údaje související s osobou žalovaného. Žalovaný tedy samotný text smluv v tomto směru těžko mohl ovlivnit. Žalobci byla pohledávka za žalovaným postoupena od jeho právního předchůdce. Soudu v těchto případech žalobce poskytuje pouze smlouvu o zápůjčce a o okolnostech sjednání půjčky žalobce nemá informace, pouze zasílá žalovaným předžalobní upomínku. Okolnosti uzavření smlouvy soud tedy nemohl zjistit, ani v jakém postavení se oba účastníci smlouvy nacházeli, nicméně je zřejmé, že je to žalovaný, který je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, jeho postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele - požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti půjčky (úvěru) odpovídá jeho ekonomickému riziku. Soud nemohl zjistit, v jakém postavení se spotřebitel – žalovaný nacházel s ohledem na finanční prostředky, které má k dispozici, předchůdce žalobce si zjišťoval ekonomickou schopnost žalovaného splácet vyplněním dotazníku v rámci žádosti o úvěr, aniž by si tyto informace jakkoliv ověřil.8. Soud považuje právní jednání (Smlouvu o zápůjčce) za neplatná pro rozpor s dobrými mravy také z toho důvodu, že žalobce požaduje po žalovaném inkasní poplatky, aniž by bylo uvedeno, jak byl určen a proč právě v této výši, což se týká především „hotovostního režimu splátek“, který u půjčky 15 000 Kč činí 2 700 Kč. Jaký je skutečný zisk věřitele z této transakce není patrné. Výše „odměny“ celkem 12 888 Kč tj. 86 % vztažmo k půjčené částce, soud považuje za odporující dobrým mravům. Jak uvedl Krajský soud v Plzni ve svém přiléhavém rozhodnutí j. č. 25 Co 169/2017–64 ze dne 26. 7. 2017 v obdobné věci, není ospravedlnitelné takto neúměrné navýšení finančních prostředků, neboť se tím věřitel podílí na dalším zvyšování počtu osob, jež se dostávají do dluhových pastí, což zatěžuje celou společnost. Takovéto jednání nemůže požadovat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie totiž nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobce je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednaný úrok a odměnu za inkaso nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Proto soud považuje za neplatné právní jednání celou smlouvu, včetně ujednání o smluvní pokutě. Z důvodů uvedených shora byla žaloba částečně zamítnuta vyjma rozsahu nároku na vydání bezdůvodné obohacení (viz níže), když pro absolutní neplatnost smlouvy rovněž nepřipadalo v úvahu vyhovět nároku i co se týče smluvního příslušenství, které bylo sjednáno rovněž neplatně.9. Ze samotné žaloby a rovněž ani z předložených listin nevyplývá, že by si právní předchůdce žalobce náležitým způsobem ověřoval úvěryschopnost žalovaného před uzavřením smluv. Soud tak má za to, že právní předchůdce žalobce porušil povinnost uloženou mu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Rovněž z tohoto důvodu soud uzavřel, že obě smlouvy o úvěru jsou neplatným právním ujednáním, včetně ujednání o smluvní pokutě.10. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).11. Pakliže bylo plnění ve výši 30 000 Kč žalovanému poskytnuto na základě neplatných smluv o úvěru, tedy fakticky bez právního důvodu, je namístě, aby žalovaný vrátil to, oč se obohatil. V tomto směru soud zjistil, že žalovaný na prvý úvěrový závazek založený smlouvou ze dne , datum, zaplatil žalobci, resp. jeho právnímu předchůdci celkem 20 200 Kč. Na druhou smlouvu ze dne , datum, pak uhradil žalovaný 10 300 Kč. V prvém případě tak bezdůvodné obohacení na straně žalovaného nevzniklo, neboť poskytnuté plnění ve výši 15 000 Kč bylo přeplaceno o 5 200 Kč. Na druhou smlouvou žalovaný uhr