8 C 282/2024-30 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se stala věřitelem pohledávky za žalovanou, která vznikla společnosti , právnická osoba, ., a to na základě Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou tato obchodní společnost uzavřela se žalovanou dne , datum, . Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, přičemž za sjednanou dobu poskytnutí úvěru se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši , částka, a dále úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, , odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku a uvedených úhrad za služby, se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na den , datum, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, když poslední částka byla ze strany žalované uhrazena dne , datum, . Právní předchůdkyni žalobkyně proto vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla postoupena stávající žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo žalovanou na předmětnou pohledávku žalobkyně již ničeho uhrazeno. Žalovaná tedy má dlužit žalobkyni z uvedeného titulu jistinu ve výši , částka, , úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhradu za služby v celkové výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, , úrok z úvěru vyčíslený od , datum, do , datum, z dlužné jistiny ve výši , částka, , úrok z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do , datum, ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z celkové částky , částka, , sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, a z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , od , datum, do zaplacení., právnická osoba, jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne , datum, , se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z předložené písemné Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, . na straně jedné a žalovanou na straně druhé, vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr v částce , částka, , který se žalovaná zavázala vrátit uvedené společnosti a zaplatit jí dále pevný úrok ve výši , částka, , poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , poplatek za vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši , částka, , tzn. že žalovaná se zavázala právní předchůdkyni žalobkyně zaplatit celkovou částku ve výši , částka, , a to formou 14 měsíčních splátek po , částka, . První splátku se přitom žalovaná zavázala zaplatit nejpozději do měsíce od podpisu smlouvy a každou následující měsíční splátku pak vždy nejpozději do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Podpisem uvedené smlouvy žalovaná potvrdila, že při jejím uzavření převzala v hotovosti celou částku spotřebitelského úvěru. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byl předložený Předpis splátek. Žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně z titulu předmětné úvěrové smlouvy zaplatila postupně částku v celkové výši , částka, , jak bylo doloženo přehledem úhrad žalované, když v řízení v tomto ohledu nebyl relevantním způsobem tvrzen a prokázán případný opak. Poslední dílčí platba ve výši , částka, byla žalovanou zaplacena dne , datum, . Právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu nesplnění povinnosti uhradit včas příslušnou splátku využila svého smluvního oprávnění požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Aktivní legitimace stávající žalobkyně v řízení o nárocích vyplývajících z uzavřené smlouvy byla v řízení prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek, uzavřenou dne , datum, mezi obchodní společnostní , právnická osoba, . jako postupitelem na straně jedné a žalobkyní jako postupníkem na straně druhé, a to ve spojení s předloženým seznamem postoupených pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno předloženým dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, .4. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.6. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na deklarovanou výši sjednaných celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši , částka, dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty smlouva o úvěru uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne , datum, a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, tato byla předtištěna, byla napsána předem, pouze se dopisovaly konkrétní částky a údaje související s osobou žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.7. V daném případě se žalovaná jako spotřebitel předmětnou smlouvou o úvěru zavázala právní předchůdkyni žalobkyně k zaplacení pevného úroku z úvěru ve výši , částka, a poplatků v souhrnné výši , částka, (, částka, + , částka, + , částka, ), tzn. že tyto náklady spotřebitelského úvěr