9 C 303/2024-51 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), podanou u zdejšího soudu dne , datum, , domáhala na žalovaném zaplacení částky , částka, s příslušenstvím.2. K uplatněnému nároku žalobkyně uvedla, že dne , datum, uzavřela společnost , právnická osoba, . se žalovaným smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši , částka, , k vyplacení úvěru došlo dne , datum, . Žalovaný za účelem posouzení schopnosti žalovaného úvěr získat a splácet předložil právní předchůdkyni žalobkyně své osobní doklady, doklady ověřující příjmy a výdaje a právní předchůdkyně žalobkyně si vyžádala informace z veřejných registrů. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši , částka, . Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, proto mu dle Smlouvy vznikla povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši , částka, za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, a to až do zesplatnění úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek o více než 65 dní, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila a dopisem ze dne , datum, vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků a dlužných smluvních pokut. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem , částka, . Ode dne následujícího po zesplatnění má žalobkyně i nadále právo na zaplacení úroku ve výši 29,79 % ročně. Novou jistinu byl žalovaný povinen zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Dle smlouvy bylo sjednáno, že je žalobce oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Pohledávka byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně na základě rámcové Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, v souladu se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena včetně příslušenství žalobkyni. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku , částka, . Od postoupení pohledávky nebylo žalovaným uhrazeno ničeho.3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.4. Ve věci platební rozkaz vydán nebyl z důvodu nejasného právního posouzení.5. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.6. Aktivní legitimace stávající žalobkyně byla v řízení prokázána Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne , datum, spolu se soupisem postupovaných pohledávek označeným jako Přílohy č. , hodnota, Prohlášení: Seznam postoupených pohledávek (ve kterém je rovněž označena pohledávka za žalovaným s uvedením čísla smlouvy , číslo, ), ze kterých bylo zjištěno, že prohlášení bylo sepsáno žalobkyní jakožto postupníkem a společností , právnická osoba, . jakožto postupitelem, když strany shodně prohlásily, potvrdily a činily nesporným, že byla dne , datum, mezi smluvními stranami uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek ve znění pozdějších dodatků, v Příloze č. , hodnota, k tomuto Prohlášení je uveden výčet postoupených pohledávek, které byly na základě Smlouvy o postoupení pohledávek na Postupníka postoupeny s účinností ke dni , datum, a smluvní strany považovaly postoupení pohledávek za dlužníky dle Přílohy č. , hodnota, za nesporné a prohlásily, že Smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla řádně uzavřena. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .7. Z předloženého návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. , číslo, vzal soud za prokázané, že žalovaný dne , datum, požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru ve výši , částka, a žalobkyně dne , datum, tento návrh žalovaného, učiněný prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na svém standardizovaném formuláři, akceptovala. Žalovaný se uzavřenou smlouvou zavázal tento úvěr uhradit formou 48 pravidelných měsíčních splátek po , částka, , splatných vždy nejpozději do 17. dne každého kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen, zahrnujících splátku jistiny a úroku za poskytnutí úvěru. Úroková sazba činila 73,96 % ročně a byla dohodnuta jako pevná sazba na celou dobu splácení úvěru. Žalovaný se tedy zavázal z titulu uzavřené úvěrové smlouvy zaplatit žalobkyni celkovou částku ve výši , částka, (48 x , částka, ).8. Z listiny Hodnocení klienta ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl pravidelný měsíční čistý příjem ve výši , částka, , plynoucí ze zaměstnání, k výdajům uvedl výdaje na bydlení ve výši , částka, a životní minimum ve výši , částka, , když rezerva u žalovaného činí , částka, .9. Z tabulky platební bilance bylo zjištěno, že dne , datum, byla z titulu smlouvy č. , číslo, vyplacena částka , částka, a dne , datum, , , datum, a , datum, byly z titulu shodné smlouvy učiněny splátky, každá ve výši , částka, .10. Z dokladu o vyplacení úvěru vzal soud za prokázané, že sjednaná částka úvěru ve výši , částka, byla žalovanému poukázána na jeho bankovní účet dne , datum, .11. Dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne , datum, byl žalovaný z důvodu prodlení s úhradou splátky úvěru v trvání 65 dnů informován o okamžitém zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy, jímž byl současně žalovaný vyzván k úhradě dluhu, a to ve lhůtě 10 dnů od data odeslání oznámení.12. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne , datum, bylo zjištěno, že jím byl žalovaný vyzván k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě.13. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.15. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.16. Podle § 13 o. z. může každý, kdo se domáhá právní ochrany, důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích.17. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. platného v době uzavření smlouvy, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část oddělitelná od zbývajícího obsahu právního jednání (ve smyslu § 576 o. z.).18. Soud v daném případě