10 C 236/2024-23 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, domáhala na žalovaném zaplacení celkem , částka, s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu žalobkyně uvedla, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřenou mezí ní a obchodní společností , právnická osoba, . (původní věřitel) nabyla pohledávky za žalovaným. Žalobkyně přiblížila, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne , datum, a dne , datum, smlouvy o , Anonymizováno, , na jejichž základě poskytl žalovanému finanční prostředky v souhrnné výši , částka, (, částka, a , částka, ), a to v hotovosti při podpisu smluv. , Anonymizováno, ze smlouvy uzavřené dne , datum, měl být splacen nejpozději dne , datum, a úvěr ze smlouvy uzavřené dne , datum, měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaný nedodržel své závazky splatit poskytnuté úvěry řádně a včas, když se dostal do prodlení s úhradami splátek. Ve prospěch , Anonymizováno, dle smlouvy ze dne , datum, zaplatil jen , částka, a ve prospěch , Anonymizováno, dle smlouvy ze dne , datum, zaplatil jen , částka, . Výzva k zaplacení dluhu z , Anonymizováno, zůstala ze strany žalovaného bez odezvy, pročež se žalobkyně obrátila se svým nárokem na soud.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby má soud za osvědčenou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (včetně její přílohy v podobě seznamu postupovaných pohledávek), na jejímž základě byly na žalobkyni postoupeny shora popsané pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, jak soud zjistil z dopisů původního věřitele ze dne , datum, .4. Ze smlouvy o , Anonymizováno, č. , hodnota, , uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným dne , datum, , soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal splatit úvěr formou , Anonymizováno, pravidelných měsíčních , Anonymizováno, splátek ve výši , částka, . Žalovaný se tedy zavázal za poskytnutí , Anonymizováno, zaplatit věřiteli celkem , částka, . , Anonymizováno, měl být dle smlouvy zcela splacen nejpozději k , datum, .5. Ze smlouvy o , Anonymizováno, č. , hodnota, , uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným dne , datum, , soud zjistil, že původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému , Anonymizováno, prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal splatit , Anonymizováno, formou , Anonymizováno, pravidelných , Anonymizováno, , Anonymizováno, splátek ve výši , částka, . Žalovaný se tedy zavázal za poskytnutí , Anonymizováno, zaplatit věřiteli celkem , částka, . , Anonymizováno, měl být dle smlouvy zcela splacen nejpozději k , datum, .6. Žalobkyně upomínala a vyzývala žalovaného k úhradě dluhu, jak bylo prokázáno upomínkami a výzvami k úhradě. Naposledy se tak stalo předžalobními výzvami ze dne , datum, .7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že mezi původním věřitelem a žalovaným byly uzavřeny smlouvy o , Anonymizováno, podle § 2395 o. z. Podstatnými náležitostmi smlouvy o , Anonymizováno, jsou dle § 2395 cit. zákona ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti , Anonymizováno, tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky, což bylo v případě hodnocených , Anonymizováno, smluv splněno.9. Při hodnocení důvodnosti uplatněných nároků žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotných smluv o , Anonymizováno, , přičemž dospěl k závěru, že tyto smlouvy je nutné shledat absolutně neplatnými, a sice pro jejich rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury dobré mravy ztělesňují souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv dobrých mravů musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.10. V souzené věci je z obsahu daných smluv patrné, že žalovaný v závazkových vztazích vystupoval v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouvy samotné byly koncipovány nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ten se zavázal vrátit úvěrujícímu částky představující zhruba , Anonymizováno, % samotného , Anonymizováno, . Takovýmito ujednáními nepochybně dochází k neúměrnému navyšování dlužných částek, kdy původní věřitel zřejmě kalkuloval i s tím, že půjčené částky nebudou dlužníkem uhrazeny včas. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smluv nemohou taková právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem.11. Ve světle řečeného tedy soud dospěl k závěru o neplatnosti předmětných úvěrových smluv pro jejich rozpor s dobrými mravy, neboť tím dochází k celkovému neúměrnému navyšování prostředků, které je , Anonymizováno, povinen , Anonymizováno, v souvislosti s poskytnutím , Anonymizováno, vrátit. Nároky žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nároky z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný přijal od původního věřitele peněžitá plnění ve výši , částka, a , částka, , aniž tu však byly platné závazky, a proto má žalobkyně, na niž byly pohledávky postoupeny, vůči žalovanému nárok na vrácení toho, oč se žalovaný případně obohatil (§ 2991 odst. 1 o. z.). V řízení přitom vyšlo najevo, že žalovaný ve prospěch staršího , Anonymizováno, uhradil pouze , částka, a ve prospěch mladšího , Anonymizováno, jen , částka, . Žalovaný v průběhu řízení relevantním způsobem neprokázal, že by byl dluh uhradil, nároky žalobkyně nezpochybnil, resp. neuplatnil jakoukoliv procesní obranu. Žalobkyně má proto právo na úhradu rozdílu mezi poskytnutými a vrácenými plněními ve výši , částka, a , částka, . Potud soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji jako nedůvodnou zamítl. Ohledně příslušenství pohledávek soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení až ode dne, kdy byl žalovaný požádán o vrácení poskytnutých plnění. Tak se dle listinných důkazů stalo až výzvami ze dne , datum, . Jelikož byl žalovaný vyzván splnit dluh do , datum, , ocitl se žalovaný dne , datum, již v prodlení se splněním svých povinností.12. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. na převážném procesním úspěchu žalovaného. Při zjišťování převážného úspěchu ve věci soud vycházel rovněž z žalobkyní požadovaného příslušenství, jež bylo předmětem žaloby, a to ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni , datum, . V tomto směru se soud řídil právním názorem vysloveným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, (, Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Poněvadž ale žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.13. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , nýbrž v řízení pokračoval, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za standardní návrh na zahájení řízení (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši , částka, . Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši , částka, . Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost pop