10 C 280/2024-19 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, domáhala na žalované zaplacení celkem , částka, s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového rámce , částka, s možností postupného čerpání. Úvěr byl žalované poskytnut dne , datum, ve výši , částka, na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu. Žalovaná nedodržela svůj závazek splatit poskytnutý úvěr řádně a včas, když se dostala do prodlení s úhradou splátek, načež žalobkyně přikročila k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyni dluží jistinu ve výši , částka, , poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, a smluvní úrok ve výši , částka, , jakož i poplatky za doplňkové služby „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “, „, Anonymizováno, “ a „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ v souhrnné výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, ‬ Kč. Výzva k zaplacení dluhu zůstala ze strany žalované bez odezvy.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi účastníky dne , datum, , soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše úvěrového rámce , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala splatit úvěr formou pravidelných denních splátek, jejichž aktuální výše byla určena podle vzorců obsažených v čl. , Anonymizováno, všeobecných obchodních podmínek, jak soud zjistil z jejich obsahu. Dále byla sjednána pevná denní úroková sazba ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, %. Úvěr měl být dle smlouvy zcela splacen nejpozději k , datum, .4. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že úvěr (jeho tranše) ve výši , částka, byla žalované bezhotovostně poskytnuta na bankovní účet č. , č. účtu, , sjednaný ve smlouvě, a sice dne , datum, .5. Z dopisu (emailové zprávy) ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru pro prodlení žalované v trvání , Anonymizováno, dnů s úhradou nejstarší neuhrazené splátky. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , podanou k poštovní přepravě téhož dne (doloženo podacím lístkem).6. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.7. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou dle § 2395 cit. zákona ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a sice pro její rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury dobré mravy ztělesňují souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv dobrých mravů musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.9. V souzené věci je z obsahu dané smlouvy patrné, že žalovaná v závazkovém vztahu vystupovala v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouva samotná byla koncipována nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ten se zavázal vrátit úvěrujícímu částku spolu s úrokem v denní výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, %, tj. s ročním úrokem ve výši přibližně , Anonymizováno, % samotného úvěru, nepočítaje v to dodatkové poplatky za shora zmíněné služby. Takovýmto ujednáním nepochybně dochází k neúměrnému navyšování dlužné částky. Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy, včetně toho, že výše denní splátky není pro spotřebitele ujednána dostatečně srozumitelně a jasně, nemůže takovéto právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem.10. Ve světle řečeného tedy soud dospěl k závěru o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy, neboť tím dochází k celkovému neúměrnému navyšování prostředků, které je úvěrovaný povinen úvěrujícímu v souvislosti s poskytnutím úvěru vrátit. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná přijala od žalobkyně peněžité plnění ve výši , částka, , aniž tu však byl platný závazek, a proto má žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, vůči žalované nárok na vrácení toho, oč se žalovaná případně obohatila (§ 2991 odst. 1 o. z.). V řízení přitom nevyšlo najevo, že by byla žalovaná ve prospěch žalobkyně něco plnila. Žalovaná v průběhu řízení relevantním způsobem neprokázala, že by byla dluh uhradila, nárok žalobkyně nezpochybnila, resp. neuplatnila jakoukoliv procesní obranu. Žalobkyně má proto právo na úhradu poskytnutého plnění ve výši , částka, . Potud soud žalobě vyhověl a ve zbytku ji jako nedůvodnou zamítl. Ohledně příslušenství pohledávky soud přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení až ode dne, kdy byla žalovaná požádána o vrácení poskytnutého plnění. Tak se dle listinných důkazů prokazatelně stalo až výzvou ze dne , datum, . Jelikož byla žalovaná vyzvána splnit dluh do 3 dnů od doručení výzvy, ocitla se žalovaná dne , datum, již v prodlení se splněním své povinnosti (§ 573 o. z.).11. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. na převážném procesním úspěchu žalované. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.12. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , nýbrž v řízení pokračoval, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za standardní návrh na zahájení řízení (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši , částka, . Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši , částka, . Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.13. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.