10 C 67/2025-16 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení , částka, spolu s blíže specifikovaným příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že dne , datum, uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky v rámci revolvingového úvěru, který se žalovaný zavázal řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve výši , částka, . Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku , částka, . To, jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky a jistinu, je patrno z přiloženého splátkového kalendáře. Z důvodu porušení povinnosti žalovaného splácet úvěr v souladu se smlouvou řádně a včas došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění zbývajícího dluhu na úvěru s příslušenstvím a žalovaný byla vyzván k jeho úhradě. Žalovaný vzdor výzvě k úhradě dluh do podání návrhu neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o hotovostním úvěru a smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému k dispozici bezúčelový bezhotovostní úvěr ve výši , částka, , jejž se žalovaný zavázal splatit v 36 měsíčních splátkách po , částka, . Strany si sjednaly pevnou úrokovou sazbu ve výši 24,68 % ročně. V té spojitosti byl žalovanému poskytnut bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši , částka, , jejž se žalovaný zavázel splácet měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky, minimálně však ve výši , částka, . Strany si i zde sjednaly pevnou úrokovou sazbu, a to ve výši , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, s nimiž se žalovaný seznámil, což svým podpisem na smlouvě stvrdil. Smlouva byla uzavřena s přihlédnutím k údajům o osobě žalovaného a jeho příjmech, včetně těch týkajících se posouzení bonity zájemce o úvěr (zjištěno ze smlouvy o hotovostním úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Smlouva byla uzavřena s přihlédnutím k údajům týkajícím se posouzení bonity zájemce o úvěr (zjištěno z předložené úvěrové zprávy). Podle bodu 5.2 úvěrových podmínek může úvěrující přistoupit k zesplatnění úvěru mimo jiné za podmínky, že úvěrovaný toho času dluží dvě nebo více splátek po splatnosti, popřípadě je v prodlení s úhradou splátky déle než 3 měsíce (zjištěno z obsahu předložených úvěrových podmínek).4. Žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, když se postupně dostal do prodlení s úhradami splátek, přičemž poslední úhrada ve prospěch úvěru se ze strany žalovaného uskutečnila dne , datum, . Žalovaný čerpal úvěrové prostředky v souhrnné výši , částka, a ve prospěch úvěru zaplatil žalobkyni celkem , částka, . Vznikl dluh ve výši , částka, , z toho , částka, na jistině (zjištěno z přiloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad k dané úvěrové smlouvě).5. Žalobkyně dopisem ze dne , datum, žalovaného vyzvala, aby v důsledku porušování smluvních podmínek (prodlení s úhradou závazků) splatil celý úvěr (zjištěno z výzvy ke splacení celého úvěru ke smlouvě č. , hodnota, ). Naposledy byl žalovaný k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou ze dne , datum, .6. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.7. Mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před uzavřením smlouvy žalobkyně splnila svoji zákonnou povinnost prověrky úvěruschopnosti žalovaného dle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, což bylo prokázáno zejména úvěrovou zprávou žalobkyně o ověření bonity žalovaného jako zájemce o úvěr. V jeho rámci žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, přičemž na bonitu žalovaného usuzovala i na podkladě lustrace v řadě databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (kupř. registru SOLUS aj.). Smlouva tedy netrpí vadou (absolutní) neplatnosti pro porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.8. Z výše vyložených listinných důkazů i právního posouzení věci je zřejmé, že žaloba byla podána důvodně. Provedenými listinnými důkazy bylo postaveno najisto, že žalovaný zcela nesplnil povinnost splatit poskytnuté úvěrové prostředky řádně a včas. Pro opakované porušení těchto smluvních podmínek žalobkyně nakonec přikročila k zesplatnění úvěru v souladu s úvěrovými podmínkami a vyzvala žalovaného k úhradě zbývajícího dluhu ze zesplatněného úvěru. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad vyplynula výše žalovaným čerpaných úvěrových prostředků, jeho plateb ve prospěch úvěru, jakož i započítání příchozích plateb žalovaného na dlužnou jistinu, příslušenství pohledávky, jakož i účtované smluvní pokuty, resp. poplatky (za vedení úvěrového účtu, poskytnutí úvěrové karty) a další náklady na vymáhání. Nárok na smluvní pokutu, stejně tak jako náklady spojené s upomínáním mají oporu přímo ve smluvních ujednáních, nadepsaných „Důsledky nesplácení úvěru“. Ve výsledku tak pohledávky žalobkyně za žalovanou ze všech 4 úvěrových smluv dosahují souhrnné výše , částka, (z toho , částka, připadá na jistinu a zbytek tvoří neuhrazené poplatky spojené se správou úvěru ve výši , částka, , náklady na vymáhání ve výši , částka, a neuhrazené účtované smluvní pokuty ve výši , částka, ). Pokud jde o jejich příslušenství, žalobkyně má právo jednak na smluvní úroky z úvěru, jednak na zákonný úrok z prodlení. Smluvní úroky byly žalobkyní dílem kapitalizovány, a sice za období od zesplatnění celého úvěru do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. V otevřené podobě pak má žalobkyně právo na úrok v žalované výši z neuhrazené jistiny až do jejího zaplacení. Obdobně má žalobkyně také právo na úhradu zákonného úroku z prodlení v kapitalizované i otevřené podobě. V té spojitosti je třeba uvést, že právo na zákonný úrok z prodlení vychází z ustanovení § 1968 a § 1970 občanského zákoníku a jeho výše se podává z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.9. Žalovaný nárok žalobkyně nijak nezpochybnil, neprokázal, že by byl žalovaný dluh uhradil, byť i jen zčásti, a ani neuvedl jiné důvody, pro které by nebylo namístě žalobě vyhovět. Ve světle řečeného tudíž soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.10. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalobkyně ve sporu. Žalovaný je tedy povinen nahradit žalobkyni její soudní výlohy v plném rozsahu.11. Náklady řízení žalobkyně dle § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši , částka, , odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši , částka, sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání samotné žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) při sazbě mimosmluvní odměny , částka, za jeden úkon právní služby dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši , částka, , jakož i náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % z odměny advokáta za zastupování a přiznané náhrady hotových výdajů ve výši , částka, . Celkem tedy náklady řízení žalobkyně dosahují částky , částka, .12. Jelikož soud v nynější věci nevydal k návrhu žalobkyně elektronický platební rozkaz, nýbrž v řízení pokračoval, je povinností soudu doměřit navrhovateli soudní poplatek do výše, v níž by byl vybrán za standardní návrh na zahájení řízení (položka 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 Sazebníku poplatků tvořícího přílohu k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Soudní poplatek v daném případě činí , částka, . Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši , částka, . Žalobkyni tak stíhá povinnost zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku z návrhu ve výši , částka, . Soud zde při svém rozhodování vycházel z ustanovení § 4 odst. 1 písm. j) zákona o soudních poplatcích, dle něhož splatnost poplatku nastává uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé.13. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, když nezjistil žádné okolnosti, pro které by bylo namístě pariční lhůtu prodloužit, anebo stanovit, že peněžité plnění se má stát ve splátkách.