10 C 83/2025-24 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalované zaplacení celkem , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. K uplatněnému právu žalobkyně uvedla, že uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Úvěr byl žalované poskytnut dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, bezhotovostním převodem na bankovní účet č. , č. účtu, . Žalovaná nedodržela svůj závazek splatit poskytnutý úvěr řádně a včas, když se dostala do prodlení s úhradou splátek, načež žalobkyně přikročila k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyni dluží jistinu ve výši , částka, , poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, a smluvní úrok ve výši , částka, , jakož i poplatky za doplňkové služby „, Anonymizováno, “ ve výši 263,28‬ Kč, „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši , částka, a „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši , částka, , celkem tedy částku , částka, . Výzva k zaplacení dluhu zůstala ze strany žalované bez odezvy.2. Žalovaná vyjádřila s žalobou nesouhlas. Potvrdila, že s žalobkyní opravdu uzavřela výše uvedenou úvěrovou smlouvu, rozporovala však výši žalobou uplatněné pohledávky, majíc za to, že žalobkyni ve skutečnosti uhradila během 3 měsíců od čerpání částku ve výši , částka, , následně dalších , částka, . Na podporu svého tvrzení přiložila výpis z portálu žalobkyně ke svému úvěrovému účtu. Nárok žalobkyně žalovaná označila za lichvu.3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi účastníky dne , datum, , soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky až do výše , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala splatit úvěr formou pravidelných denních splátek, jejichž aktuální výše byla určena podle vzorců obsažených v čl. 5 všeobecných obchodních podmínek, jak soud zjistil z jejich obsahu, jakož i z předpisu denních splátek. Dále byla sjednána pevná denní úroková sazba ve výši 0,866 %. Úvěr měl být dle smlouvy zcela splacen nejpozději k , datum, .4. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že první tranše úvěru ve výši , částka, byla žalované bezhotovostně poskytnuta na bankovní účet č. , č. účtu, , sjednaný ve smlouvě, a sice dne , datum, , druhá tranše úvěru ve výši , částka, pak týmž způsobem dne , datum, .5. Z žalovanou předloženého výpisu z portálu žalobkyně k předmětnému úvěrovému účtu (historie splátek a výběrů) soud zjistil, že žalované byly poskytnuty úvěrové prostředky v souhrnné výši , částka, , přičemž žalovaná žalobkyni uhradila celkem , částka, v období od , datum, do , datum, .6. Z dopisu (emailové zprávy) ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru pro prodlení žalované v trvání 120 dnů s úhradou nejstarší neuhrazené splátky. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne , datum, , podanou k poštovní přepravě téhož dne (doloženo podacím lístkem).7. Podle § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Po právní stránce soud posoudil věc tak, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru jsou dle § 2395 cit. zákona ujednání o výši poskytnutých peněžních prostředků, o povinnosti úvěrovaného tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a sice pro její rozpor s dobrými mravy podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., podle něhož je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tj. z úřední povinnosti. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Tento korektiv dobrých mravů musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.10. V souzené věci je z obsahu dané smlouvy patrné, že žalovaná v závazkovém vztahu vystupovala v pozici spotřebitele podle ustanovení § 419 o. z. Smlouva samotná byla koncipována nevyváženě, v neprospěch spotřebitele, neboť ten se zavázal vrátit úvěrujícímu částku spolu s úrokem v denní výši 0,866 %, tj. s ročním úrokem ve výši přibližně 316 %. Takovýmto ujednáním nepochybně dochází k neúměrnému navyšování dlužné částky (540 denních splátek po , částka, , tj. celkem , částka, ). Soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takovéto právní jednání věřitele požívat právní ochrany s odkazem na autonomii vůle účastníků (subjektů) závazkového vztahu. Ani autonomie vůle totiž nemůže být bezbřehá, usměrňují ji korektivy předvídané právním řádem.11. Ve světle řečeného tedy soud dospěl k závěru o neplatnosti předmětné úvěrové smlouvy pro její rozpor s dobrými mravy, neboť tím dochází k celkovému neúměrnému navyšování prostředků, které je úvěrovaný povinen úvěrujícímu v souvislosti s poskytnutím úvěru vrátit. Nárok žalobkyně tak bylo třeba po právní stránce posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení dle výše citovaného ustanovení § 2993 o. z. V řízení bylo prokázáno, že žalovaná přijala od žalobkyně peněžitá plnění v celkové výši , částka, , aniž tu však byl platný závazek, a proto má žalobkyně vůči žalované nárok na vrácení toho, oč se žalovaná případně obohatila (§ 2991 odst. 1 o. z.). V řízení však vyšlo najevo, že žalovaná ve prospěch žalobkyně uhradila celkem , částka, , tedy více, než se jí od žalobkyně dostalo. Bezdůvodné obohacení tak bylo žalovanou žalobkyni vráceno. Žalobkyně výpis ze svého portálu k dané úvěrové smlouvě, předložený žalovanou a přeposlaný žalobkyni soudem, nezpochybnila, resp. se k němu nijak nevyjádřila. Za této situace soud žalobu v plném rozsahu jako nedůvodnou zamítl.12. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalované. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, resp. jejich úhradu žalovaná nepožadovala, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.