4 C 102/2025-46 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, , zdejšímu soudu postoupeným dne , datum, , se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 888 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, , dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet společně s úrokem a poplatky ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, celkem tedy byla zavázána splatit 27 888 Kč. Dne , datum, byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalovaná uhradila žalobkyni doposud částku 14 500 Kč. Žalobkyně požaduje na jistině 7 674,39 Kč, na úroku za sjednanou dobu úvěru částku 206,01 Kč, na poplatcích celkem 5 507,60 Kč, na smluvní pokutě 7 500 Kč, na úroku do 22. 4. 2024 částku 708,40 Kč a na zákonném úroku z prodlení do 23. 4. 2024 částku 1 372,30 Kč, jakož i úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení od 23. 4. 2024 do zaplacení.K ústnímu jednání dne , datum, se žalovaná pro nemoc omluvila. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků § 101 odst. 3 o.s.ř..Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi ní a společností , právnická osoba, , ze dne , datum, . Postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2024. Z listiny označené jako smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované částku 15 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku splatit společně s úroky a poplatky v celkové výši 12 888 Kč, celkem tedy zaplatit částku 27 888 Kč. Z tvrzení žalobkyně i z tabulky umoření (čl. 20) je zřejmé, že žalovaná uhradila na pohledávku celkem částku 14 500 Kč. Žalovaná byla upomínána žalobkyní o úhradu dluhu dopisem ze dne 10. 9. 2024.Soud se předně zabýval listinou označenou jako „smlouva o úvěru“ a dospěl k závěru, že toto právní jednání je nutné hodnotit jako absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 o.z.. Žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobkyně (dále jen „věřitel“) částku 15 000 Kč a zavázala se zaplatit věřiteli úrok a poplatky v celkové částce 12 888 Kč. Soud pokládá za zcela neadekvátní, aby věřitel nad rámec přiměřené odměny za zapůjčení finančních prostředků, jíž má být přiměřený úrok, svou odměnu nadále navyšoval o další poplatky, až tyto společně s úrokem tvoří téměř 96 % půjčené jistiny. Jakékoli případné poplatky sjednávané v souvislosti s poskytováním finančních prostředků mají mít pouze vedlejší charakter a v bankovní praxi je obvyklé, že takové poplatky tvoří zcela zanedbatelný podíl z půjčené částky. V projednávané věci není zřejmé, jak byly poplatky určeny, proč byly určeny právě v této výši, co mají pokrývat a jaký je skutečný zisk věřitele z předmětné transakce. Za této situace vztažmo k výši poplatků a jejich nejasnému vymezení a účelu soud pokládá tyto poplatky za rozporné s dobrými mravy. Soud v návaznosti na to uzavřel, že neplatná je celá smlouva o úvěru, neboť požadované poplatky nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání. Soud při svém rozhodování měl na zřeteli rozhodnutí Krajského soudu v Plzni např. č. j. 25 Co 169/2017 – 64 ze dne 26. 7. 2017, čj. 25 Co 335/2018-80 ze dne 30. 1. 2019, čj. 25 Co 107/2020-80 ze dne 21. 4. 2020, která se zabývají problematikou neúměrného navyšování odměn za půjčování finančních prostředků a tím i navyšování počtu osob, které se dostávají do dluhových pastí a dopadají na zcela shodnou problematiku poplatků u žalobcem odkupovaných pohledávek. Názor Krajského soudu v Plzni na problematiku poplatků a neplatnost smluv byl v těchto rozhodnutích zřetelně prezentován a soud nemá důvod se od tohoto názoru odchylovat ani v předmětné věci.S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud uzavřel, že částka věřitelem poskytnutá žalované ve výši 15 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor právního předchůdce žalobkyně (dnes žalobkyně) ve smyslu § 2991 a § 2993 o.z.. V daném případě žalovaná žalobkyni na pohledávku již zaplatila částku 14 500 Kč, zbývá jí tedy doplatit částku 500 Kč. Soud proto výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 500 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalované výzvu k plnění. V dané věci žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění dne 10. 9. 2024, tuto odeslala dne 11. 9. 2024 a poskytla žalované lhůtu k úhradě do 25. 9. 2024. Žalovaná se tedy ocitla v prodlení dnem 26. 9. 2024, od tohoto data je proto povinna platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše k touto dni činila 14,75 % ročně dle § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaná je povinna zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Ve zbytku zákonného úroku z prodlení za předešlé období soud nárok žalobkyně zamítl, neboť s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy a tím i absenci ujednání o době plnění se mohla žalovaná ocitnout v prodlení až poté, co byla věřitelem o plnění požádána (§ 1958 odst. 2 o.z.), jak bylo již uvedeno výše.Na rozhodnutí o nákladech řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., převážný procesní úspěch měla v tomto řízení žalovaná, jíž však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.