4 C 258/2024-43 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž podkladě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému v hotovosti částku , částka, se současným závazkem žalovaného splatit úvěr v 78 pravidelných týdenních splátkách společně s poplatkem za zpracování úvěru v částce , částka, . Žalovaný na úvěr do data splatnosti , datum, ničeho neuhradil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne , datum, .K ústním jednáním dne , datum, a , datum, se žalobkyně omluvila, žalovaný se ani k jednomu jednání rovněž nedostavil, předvolání se žalobou měl doručeny fikcí dne , datum, a , datum, . Soud věc proto projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi ní a společností , právnická osoba, dne , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku , částka, , žalovaný se zavázal tuto částku splatit společně s úroky a poplatky v celkové výši , částka, (úroky činí 88 % ročně), celkem tedy , částka, v týdenních splátkách po , částka, . Žalovaný byl upomínán o úhradu dluhu dopisem ze dne , AnonymizovánoSoud se nejprve zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ a dospěl k závěru, že celý tento právní úkon je nutné hodnotit jako absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku. Dle uzavřené smlouvy měl žalovaný obdržet od právního předchůdce žalobkyně (dále jen „věřitel“) částku , částka, (po zápočtu částky , částka, na jiný úvěrový dluh pak pouze , částka, ) a zavázal se zaplatit věřiteli úrok 88 % ročně a další poplatky, v součtu zaplatit částku , částka, , tj. měl zaplatit částku o 119 % vyšší, než činil poskytnutý úvěr. Předně je nutno uvést, že smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. V daném případě smlouva byla předem předtištěna, pouze se dopisovala půjčená částka, úroky a poplatky a konkrétní údaje související s osobou žalovaného, který tedy text smlouvy těžko mohl ovlivnit. Stěží lze předpokládat, že by smlouva byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích (žalovaný jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu). Očekává se od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Právní předchůdce žalobkyně si ekonomickou schopnost žalovaného splácet úvěr zjišťoval, jak ostatně sama žalobkyně tvrdí a jak vyplývá i z provedených důkazů. Úroky (společně s poplatky), které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, kdy autonomie vůle subjektů nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat.S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud posuzoval, zda se v daném případě nejedná o nárok z bezdůvodného obohacení žalovaného ve smyslu § § 2993 o.z.. Ke kladnému závěru o existenci bezdůvodného obohacení na straně žalovaného by však žalobkyně musela tvrdit a bez pochybností prokázat, že její právní předchůdce žalovanému poskytl konkrétní finanční částku. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vyplatil žalovanému částku , částka, v hotovosti při podpisu úvěrové smlouvy. Dle textu úvěrové smlouvy se však právní předchůdce žalovaného zavázal vyplatit žalovanému po zápočtu na předchozí úvěrový dluh pouze částku , částka, , a to do tří pracovních dnů od úspěšného provedení telefonického ověření správnosti osobních údajů, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalobkyně byla po jednání dne , datum, upozorněna na podstatný nesoulad žalobních tvrzení s předloženými důkazy a vyzvána k nápravě uvedeného a současnému sdělení a prokázání, jakou částku a kdy žalovaný od právního předchůdce žalobkyně skutečně obdržel. Přípis soudu včetně protokolu z jednání dne , datum, s příslušnou výzvou byl žalobkyni doručen dne , datum, , žalobkyně na něj však nijak nereagovala a k dalšímu ústnímu jednání se rovněž nedostavila. Za této situace soud uzavírá, že žalobkyně nesplnila povinnost tvrzení a povinnost důkazní, kdy ač tvrdila hotovostní poskytnutí částky , částka, žalovanému, toto tvrzení nejen že nebylo nijak prokázáno, nýbrž ocitlo se přímo v rozporu s listinným důkazem v podobě „Smlouvy o spotřebitelském úvěru“, kde figuruje jiná finanční částka i jiný čas a způsob jejího poskytnutí. Svou neúčastí na jednání žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení o jiném právním názoru na uplatněný nárok dle § 118a odst. 2 o.s.ř. a následné poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., když tato poučovací povinnost je realizována zásadně u jednání. Soud však nad rámec své poučovací povinnosti přesto žalobkyni v rámci předvídatelnosti svého postupu na shora uvedené nedostatky upozornil a vyzval žalobkyni k nápravě, uvedené však zůstalo bez reakce. Nelze proto dospět k jinému závěru, než že žalobkyně neprokázala ani svůj nárok na případné bezdůvodné obohacení žalovaného. Žaloba proto byla v plném rozsahu zamítnuta.Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., plný procesní úspěch měl v daném sporu žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení nárok.Výrokem III. soud uložil žalobkyni zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce , částka, dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1a) Sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, rozdíl činí , částka, .