4 C 63/2025-46 — Okresní soud v Klatovech

Návrhem ze dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 14 077,80 Kč s příslušenstvím. Podání návrhu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností , právnická osoba, (dříve , právnická osoba, ) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 17 380 Kč, kterou se zavázal splatit s úrokovým navýšením do 27. 12. 2023. Žalovaný načerpal finanční prostředky ve výši 10 000 Kč dne 27. 12. 2021 a ve výši 7 380 Kč dne 28. 12. 2021. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, ke dni podání žaloby uhradil pouze částku 3 302,20 Kč. Žalobkyně, jíž byla pohledávka postoupena, požaduje po žalovaném úhradu částky 14 077,80 Kč s příslušenstvím, představující rozdíl mezi poskytnutou jistinou a částečnou úhradou žalovaného. Žalovaný byl o úhradu dluhu opakovaně upomínán.K ústnímu jednání dne , datum, se žalobkyně omluvila, žalovaný se nedostavil, předvolání se žalobou měl doručeny fikcí dne 27. 3. 2025. Soud věc proto projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř..Aktivní legitimaci žalobkyně má soud za prokázanou ze smluv o postoupení pohledávky (čl. 35-39). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2024. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalovanému částku 17 380 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku splácet ve splátkách společně s úrokem ve výši 1,25 % denně, kdy celkový úrok za dobu trvání závazku (2 roky) měl činit 63 591,37 Kč, což odpovídá úroku ve výši cca 184 % ročně. Z výpisu z účtu žalobkyně vyplývá, že dne 27. 12. 2021 vyplatila na účet žalovaného částku 10 000 Kč a dne 28. 12. 2021 částky 5 000 Kč a 2 380 Kč. Žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě dluhu před podáním žaloby dopisem ze dne 11. 1. 2024.Soud se zabýval posouzením listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, a dospěl k závěru, že smlouvu je nutno hodnotit jako absolutně neplatné právní jednání pro rozpor s dobrými mravy podle § 580 občanského zákoníku. Je skutečností obecně známou a rovněž soudu známou z jeho činnosti, že běžné úrokové sazby bank z obdobných úvěrů se v daném období pohybovaly na úrovni desetinásobně nižší. Smlouva byla uzavřena jako spotřebitelská a podle ust. § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran ve prospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice Rady č. 93/13/EHS a judikatury Evropského soudního dvora považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Od poskytovatele se očekává splnění požadavku přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zajištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Poskytovatel úvěru má povinnost si ekonomickou schopnost dlužníka splácet úvěr zjišťovat, úroky, které věřitel požadoval, nemohou proto obstát ani případným poukazem na rizikovost transakce ve vztahu k nebankovnímu subjektu. Takové jednání jednoznačně odporuje dobrým mravům a nemůže požívat právní ochrany ani odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, kdy autonomie vůle subjektů nemůže být bezbřehá. V podrobnostech soud odkazuje na závěry Krajského soudu v Plzni, prezentované např. v rozhodnutích čj. 25 Co 127/2018-76 ze dne 13. 6. 2018, 25 Co 292/2018-68 ze dne 28. 11. 2018 či 25 Co 293/2018-58 ze dne 28. 11. 2018 a 25 Co 107/2020-80. Zdejší soud neshledal důvod se od stanoviska Krajského soudu v Plzni odchylovat. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle § 2395 o.z. je ujednání o úrocích a zároveň je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně by za situace, kdy by žalovaný na jeho podmínky nepřistoupil, smlouvu s ním neuzavřela (smlouva byla uzavřena distančním způsobem, stěží lze tedy předpokládat, že by byla uzavřena bez ujednání o takto vysokých úrocích, přičemž žalovaný jakožto spotřebitel je slabší stranou v uzavíraném kontraktu), pak nelze uvažovat o oddělitelnosti ujednání o úrocích, nýbrž je nutno smlouvu hodnotit absolutně neplatnou jako celek (§ 580 o.z.).S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru soud posuzoval, zda se v daném případě jedná o nárok z bezdůvodného obohacení žalovaného ve smyslu § § 2993 o.z.. Žalobkyně ostatně v závěru žaloby o bezdůvodném obohacení hovoří a výše jistiny žalované částky ve vztahu k částečné úhradě žalovaného tomuto bezdůvodnému obohacení odpovídá. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl na účet žalovaného celkem částku 17 380 Kč a žalovaný doposud splatil pouze částku 3 302,20 Kč, byla mu proto uložena povinnost doplatit žalobkyni částku 14 077,80 Kč, jak je žalováno. Žalobkyně má dále vůči žalovanému nárok na úrok z prodlení, nicméně až od okamžiku, kdy žalobkyně učinila vůči žalovanému výzvu k plnění. V dané věci byla výzva k plnění realizována dopisem ze dne 11. 1. 2024, který dle podacího lístku věřitel odeslal téhož dne a poskytl ve výzvě žalovanému lhůtu 3 dnů k úhradě dluhu. Za užití § 573 o.z. je zásilka pokládána za doručenou dne 16. 1. 2024 a s ohledem na třídenní lhůtu se žalovaný ocitl v prodlení dnem 20. 1. 2024, od tohoto data je proto povinen platit úrok z prodlení, a to na podkladě § 1970 obč. zákoníku, jehož výše odpovídá § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.. Žalovaný je povinen zaplatit dlužnou částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Na náklady řízení se vztahuje ust. § 142 odst. 3 o.s.ř.. Žalobkyně měla vzhledem k předmětu sporu neúspěch pouze v nepatrné části, má proto nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně představují odměnu za 2 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. ve znění účinném do 31.12.2024 po 300 Kč (tj. 600 Kč), za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025 v částce 400 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 téže vyhlášky (tj. 300 Kč), dále 21 % DPH ve výši 273 Kč dle § 137 odst. 3 písm. a) o.s.ř. a soudní poplatek ve výši 800 Kč, celkem tedy činí náklady řízení žalobkyně částku 2 373 Kč. V daném případě bylo u prvních tří úkonů právní služby postupováno dle § 14b citované vyhlášky, neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu je návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a částka nepřesahuje 50 000 Kč. Náklady řízení zaplatí žalovaná v zákonné lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).Výrokem IV. soud uložil žalovanému povinnost zaplatit na účet Okresního soudu v Klatovech nedoplatek soudního poplatku v částce 200 Kč dle položky č. 2 bod 2 ve spojení s položkou č. 1 bod 1a) sazebníku poplatků, jež je přílohou zákona č. 549/1991 Sb.. V dané věci žalobkyně zaplatila soudní poplatek v částce 800 Kč z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán, doplatek činí 200 Kč.