5 C 38/2024-124 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Klatovech dne , datum, se domáhala žalobkyně určení, že žalovaná je vlastníkem pozemku par. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova bez čp/če, obč. vyb., v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na LV , Anonymizováno, vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, . Uvedla, že žalovaná předmětnou nemovitost opustila, nabývacím titulem pro žalobkyni tak bylo jednostranné právní jednání o opuštění nemovité věci, a to prohlášení ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, . Žalobkyně má zato, že toto právní jednání je neplatné pro rozpor s dobrými mravy a to s ohledem na povahu opuštěné věci, kdy se jedná o kapli sv. , Anonymizováno, , která je památkově chráněna od , datum, , je vysvěcena, tedy určena k liturgické službě či bohoslužebnému účelu. Stavební dispozice předmětné stavby ve spojení s charakterem posvátného místa brání jakémukoli smysluplnému využití stavby jinou osobou, než církevní právnickou osobou. Církvím byl navrácen majetek a přiznána finanční náhrada za majetek, který vydán nebyl. Žalovaná tak v důsledku majetkového vyrovnání by měla být z ekonomického hlediska schopna řádně pečovat o kapli. Lze předpokládat, že bez ohledu na náboženské vyznání není obyvatelům obce lhostejný osud kaple sv. , Anonymizováno, , proto by obec , adresa, , resp. město , adresa, mohla mít zájem o vlastnictví kaple. Žalovaná však takovou nabídku městu neučinila. Opuštění kaple je rovněž v rozporu se samotnými pravidly žalované, když opustila věc, která nemůže být užívána jinou osobou, aniž by ji předtím nabídla obci, která je zřejmě jediným subjektem, který může mít zájem na zachování stavby kaple. Jednání žalované je tak účelové, zákon obcházející, neboť jednostranným opuštěním žalovaná eliminovala nutný souhlas ministerstva financí, který je potřebný ke smluvnímu nabytí vlastnického práva k nemovitým věcem, byť by šlo o převod bezúplatný. K naléhavému právnímu zájmu na požadovaném určení žalobkyně uvedla, že tento je dán již jen skutečností, že žalobkyně je zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník předmětné nemovitosti, ačkoli považuje právní jednání, na základě kterého k zápisu došlo za neplatné. V podání doručeném soudu dne , datum, žalobkyně poukázala na nemravný postup žalované s odkazem na sdělení ministerstva kultury ČR, památkové inspekce ve věci 8 obrazů z kaple sv. , Anonymizováno, ze dne , datum, .2. Žalovaná se domáhala zamítnutí žaloby s tvrzením, že zákon nevyžaduje důvod, pro který je věc opuštěna, opuštění proto žalovaná učinila platně. Přes snahu nabídnout veřejnosti bohoslužby či jiné projevy duchovního života, pak vyjma jedné poutní mše za rok o bohoslužby není žádný zájem, navíc kaple je vzdálena od kostela sv. , adresa, km, od kostela , Anonymizováno, , jméno FO, v , Anonymizováno, u , adresa, ,5 km, když v obou těchto kostelích se koná pravidelná katolická liturgie. Dlouholetou snahou se žalované nepodařilo místo pastoračně oživit s jakoukoli odezvou v samotném místě kaple sv. , Anonymizováno, , proto tato přestala sloužit naplnění jejího základního poslání. Žalovaná opakovaně městu , adresa, kapli nabízela, zájem o její převzetí nebyl. Žalovaná v rámci svých možností se snažila starat o kapli, a to minimálně v režimu běžné údržby, kaple je kulturní památkou, jejíž hodnota významně převyšuje potenciální náklady na opravu. O tom, jaká stavba bude prohlášena za kulturní památku rozhoduje stát, na němž pak i bude, jakým způsobem s kaplí naloží. Trvalé opuštění věci lze vnímat i jako výraz svobody nebýt ve vlastnictví uvězněn, ale projevit vůli věc nadále neužívat, tím, že bude opuštěna.3. Soud provedl důkazní řízení, veden návrhy účastnic, důkazy hodnotil dle § 132 o. s. ř. a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.4. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že žalobkyně je vlastníkem pozemku par. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je budova bez čp/če, obč. vyb v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsaného na LV , Anonymizováno, vedeném Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, . Nabývacím titulem bylo jednostranné právní jednání o opuštění nemovité věci – prohlášení o trvalém opuštění č.j. , Anonymizováno, ze dne , datum, , s právními účinky zápisu k okamžiku , datum, . Mezi účastnicemi řízení nebylo sporu o tom, že stavbou bez čp/če je kaple sv. , Anonymizováno, , (v textu odůvodnění tohoto rozsudku dále bude předmětná nemovitá věc označována jen jako kaple). Z uvedeného prohlášení o trvalém opuštění lze zjistit, že toto učinila žalovaná a dala jím jednoznačně najevo, že opouští kapli, jakož i movité věci v ní umístěné a specifikované v příloze k prohlášení. V příloze byly uvedeny movité věci vedené v centrálním rejstříku kulturních památek a současně o nich byla pořízena fotodokumentace (prokázáno listinami na č. l. 4 – 6 p. v. spisu).5. Po právní stránce lze uzavřít, že žalovaná opustila předmětnou kapli dle § 1045 odst. 2 o. z., jak prokázáno prohlášením o trvalém opuštění datovaném , datum, , schváleném na Biskupství plzeňském pod č.j. , Anonymizováno, dne , datum, , když na základě tohoto právního jednostranného, neadresného jednání byl proveden v katastru nemovitostí zápis vlastnického práva ke kapli ve prospěch státu – žalobkyně. V této souvislosti je třeba uvést, že k derelikci (opuštění věci) dochází projevem vůle, bez ohledu na existenci souhlasu státu, neboť z žádného zákonného ustanovení nelze dovodit povinnost vyžadovat od státu souhlasný projev vůle. Lze tak zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 183/2019 a doplnit, že jestliže stát legislativně připustil existenci institutu derelikce jakožto jednostranného právního jednání, jehož účinky nastanou okamžikem jeho uskutečnění a nezasáhnou do právního postavení jiného, pak není žádný rozumný důvod pro účely zápisu právních účinků tohoto jednání do veřejného seznamu je stavět na roveň jednání dvoustrannému. Z úpravy v občanském zákoníku vyplývá, že právo opustit věc je součástí vlastnického práva, což ostatně dovodil i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 457/2013. Derelikce je jednostranné právní jednání, které v případě nemovitých věcí nevyžaduje souhlas státu jako nabyvatele majetku, v této souvislosti lze zmínit další rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 24 Cdo 3337/2018. Právo opustit věc je nedílnou součástí vlastnického práva, a to i v případě nemovitostí. Obsah § 1045 odst. 2 o. z. je tak jednoznačný a jasný. Ponechává vlastníkovi nemovité věci vůli věc opustit, nechce-li ji. Lze si tudíž obtížně představit úvahu, že žalovaná jednala v rozporu s institutem opuštění věci, neboť zákon u tohoto ustanovení žádný účel nestanoví. Jestliže není účel stanoven, pak nelze jednat v rozporu s ním. Žalobkyně se proto derelikcí stala vlastníkem kaple a jako vlastník je zapsána i v příslušném katastru nemovitostí (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí).6. Žalobkyně se dovolávala porušení dobrých mravů, porušení konkrétního zákona či jeho obcházení žalovanou, jež by ve svém důsledku přivodilo neplatnost právního jednání žalované, tedy neplatnost derelikce. Pokud by soud námitky žalobkyně shledal důvodné, derelikci pak neplatnou, mohla by být žaloba na určení vlastnického práva úspěšná, tedy naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení byl dán dle § 80 o. s. ř., neboť touto žalobou by mohla žalobkyně docílit změny zápisu vlastnického práva ke kapli v katastru nemovitostí.7. Soud se proto zabýval tím, zda námitky žalobkyně jsou důvodné a dospěl k závěru, že nikoli.8. Soud má zato, že ze strany žalobkyně není přiléhavý odkaz na zákon č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi, neboť tento zákon byl veden snahou zmírnit následky některých majetkových a jiných křivd spáchaných komunistickým režimem a vypořádat majetkové vztahy mezi státem, církvemi a náboženskými společnostmi a v jehož důsledku došlo k majetkové odluce státu od církví a náboženských společností. Je sice pravdou, že u žalované se jedná o právnickou osobu, jež sleduje naplňování poslání církve, k čemuž na základě uvedeného zákona získala „jistou“ majetkovou samostatnost, nicméně z pohledu ostatních subjektů práva je její postavení v rovině soukromého práva stejné, jako ostatních subjektů. Je proto na volném uvážení žalované, kterého majetku hodlá pozbýt v důsledku derelikce a který si ponechá, např. z pohledu zajištění dalšího chodu žalované (ekonomické hledisko - propachtování či pronájem pozemků). Z tohoto pohledu je lhostejné, zda žalovaná je vlastníkem celé řady nemovitostí, jak bylo dokládáno výpisem z katastru nemovitostí (LV , Anonymizováno, pro obec a k. ú. , adresa, ), proto soud z toho listinného důkazu nedovodil pro věc žádných zjištění. Nelze tak z pouhého faktu, že vlastníkem opuštěného majetku byla církev, cokoli dovozovat. Samotná existence zákona č. 428/2012 Sb. pak nemá se zneužitím práva na opuštění jednotlivé konkrétní věci nic společného. Uv