7 C 226/2025-59 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , domáhal po žalovaném zaplacení částky 243 310 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedl, že žalovaný dne , datum, jako řidič vozidla tov. zn. , Anonymizováno, typ , Anonymizováno, , RZ , SPZ, (dále též „vozidlo“), úmyslně najel vozidlem do budovy na adrese , adresa, , přičemž dle šetření Policie ČR žalovaný vozidlo řídil pod vlivem alkoholu a v době zákazu činnosti řízení motorových vozidel. Věc byla předána službě kriminální policie k šetření pro zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. z. ve spojení s § 145 odst. 1 tr. z., v jednočinném souběhu s přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky dle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. z., a s přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. z. Vzhledem k tomu, že vozidlo bylo pojištěno v době pojistné události výše popsané, dle zák. č. 168/1999 Sb., uhradil žalobce z titulu pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rámci pojistné události č. , hodnota, postupně dne , datum, poškozenému částku ve výši 160 710 Kč jako zálohu na pojistné plnění, dne , datum, částku ve výši 59 522 Kč za poškození výlohy a vchodových dveří, a dne , datum, částku ve výši 23 078 Kč jako doplatek na pojistné plnění. Celkem tedy žalobce zaplatil částku ve výši 243 310 Kč. Žalobce pak svůj nárok odůvodnil v návrhu ustanoveními § 10 odst. 1 písm. h), písm. i) a § 2 písm. f) zák. č. 168/1999 Sb. Z těchto důvodu pak uplatnil své právo u soudu, kdy požadoval zaplacení dlužné částky včetně úroku z prodlení. Žalobce rovněž žalovaného vyzval k plnění výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř. ze dne , datum, . I přesto žalovaný ničeho na svůj dluh neuhradil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla nijak rozporována, a byla podložena listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Z předložené pojistné smlouvy „autopojištění combi plus IV“ bylo zjištěno, že vozidlo bylo pojištěno ve smyslu zák. č. 168/1999 Sb., kdy pojistníkem i provozovatelem vozidla byla jiná osoba, než žalovaný. Z odpovědi Policie ČR na žádost o informace bylo zjištěno, že v žalobě popsaný den předmětné vozidlo řídil právě žalovaný a bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro jednání, kterým se mimo jiné dopustil i poškození budovy na adrese , adresa, .5. Ze zápisu o poškození věci movitých a nemovitých č. zakázky , Anonymizováno, bylo zjištěno, že došlo k poškození hliníkových dveří včetně podezdění, dále vstupních dveří do domu, dvoukřídlých vrat do průjezdu, omítky kolem dveří. Za výměny a opravy těchto poškozených věcí byly vystaveny následující faktury. Faktura č. , hodnota, znějící na částku 156 000 Kč, s datem splatnosti , datum, , faktura č. , hodnota, znějící na částku 82 600 Kč se splatností dne , datum, a společně s fakturou č. , hodnota, – zednické práce č. , hodnota, znějící na částku 4 710 Kč. Všechny faktury v celkové výši 243 310 Kč žalobce uhradil, jak bylo zjištěno z listiny označené jako „, Anonymizováno, číslo , hodnota, “.6. Žalovaný byl opakovaně vyzýván žalobcem k úhradě dlužné částky, včetně výzvou předžalobní ve smyslu § 142a o. s. ř. ze dne 7. 1. 2025, jak bylo prokázáno samotnou výzvou a podacím lístkem.7. Po právní stránce soud uzavřel, že nárok žalobce má svůj zákonný základ v ustanovení § 10 odst. 1 písm. h) a písm. i) zák. č. 168/1999 Sb., neboť mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle § 3 stejného zákona ve spojení s § 2758 odst. 1 o.z., a žalovaný řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti spočívající v řízení vozidla a řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. V důsledku tohoto je žalovaný povinen nahradit žalobci toho, co za něj plnil, tedy částky ve výši 243 310 Kč. Žalovaný ničeho netvrdil, neprokázal, že by čehokoliv na svůj dluh uhradil, či, že by nebyl onou povinnou osobou, v řízení byl nečinný. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 243 310 Kč, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení, který má svůj základ v ustanovení § 1968 a § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a jeho výše pak v § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Úrok z prodlení žalobce požadoval ode dne 21. 1. 2025 do zaplacení.8. Výrok o nákladech řízení je založen na ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný je povinen nahradit náklady žalobce v plné výši, v důsledku plného procesního úspěchu žalobce. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 9 733 Kč, odměnou advokáta za zastupování žalobce v řízení ve výši 27 900 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé, při sazbě mimosmluvní odměny 9 300 Kč za 1 úkon právní služby dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), dále paušální částka jako náhrada výdajů v celkové výši 1 350 Kč (3 x 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) advokátního tarifu), a náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21% DPH ve výši 6 142,50 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci jako náhradu nákladů soudního řízení částku ve výši 45 125,50 Kč.9. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. a určil zákonem předvídanou výchozí lhůtu 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyl zjištěn důvod pro určení lhůty jiné.