7 C 348/2025-44 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobce se domáhal, návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným Okresnímu soudu v Klatovech dne , datum, , po žalované zaplacení částky ve výši 25 039 Kč. K uplatňovanému právu uvedl, že mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit do 30 dnů od jeho poskytnutí. Krom jistiny se žalovaná zavázala zaplatit úrok ve výši 450 Kč, dále poplatek ve výši 5 400 Kč. V souvislosti s prodlením žalované žalobce požadoval zaplacení poplatku ve výši 800 Kč za upomínky formou SMS a formou emailu, poplatku za administraci ve výši 700 Kč, a poplatku ve výši 1 000 Kč za upomínky formou písemných výzev. Žalovaná byla dále povinna v souvislosti se svým prodlením zaplatit částku ve výši 11 000 Kč, coby smluvní pokutu, která byla ovšem limitována do výše součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru. Žalobce tak požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 689 Kč. Žalobce rovněž požadoval zaplacení úroku z prodlení. Žalobce nabyl pohledávku na základě smlouvy uzavřené se společností , právnická osoba, , která nabyla pohledávku od právního předchůdce žalobce.2. Žalovaná na výzvy soudu nereagovala, k návrhu se nevyjádřila.3. Soudem bylo při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.4. Žalobce soudu předložil smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, kdy tato částka byla žalované převedena na účet, jak bylo zjištěno z potvrzení o platbě. Žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobce zaplatit celkem částku ve výši 20 850 Kč. Krom dlužné jistiny se žalovaná zavázala zaplatit poplatek za úvěr ve výši 5 400 Kč, dále úrok ve výši 450 Kč. Úvěr byl splatný dne , datum, .5. Z předložených smluv o postoupení pohledávek, nejdříve z uzavřené smlouvy mezi právním předchůdcem žalobce, a společností , právnická osoba, ze dne , datum, , poté ze smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřené mezi touto společností a žalobcem ze dne , datum, a z přiloženého seznamu pohledávek, bylo zjištěno, že žalobce nabyl pohledávku od společnosti , právnická osoba, , coby rovněž právního předchůdce žalobce, která tuto pohledávku platně nabyla od původního věřitele, právního předchůdce žalobce. Žalobce byl tedy aktivně procesně legitimován k podání návrhu.6. Žalobce vyzval žalovanou výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř., jak bylo zjištěno z kopie výzvy samotné ze dne 30. 10. 2025, tak i z podacího archu. Z této listiny bylo rovněž zjištěno, že dluh žalované na jistině úvěru byl ve výši 11 000 Kč. Co se týče zbylých částí dluhu, tzn. úroku, poplatků či smluvní pokuty, na tyto neplnila ničeho.7. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi právním předchůdcem žalobce, a žalovanou byla uzavřena smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 a § 104 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pohledávka z této smlouvy vzniklá, byla platně postoupena nejdříve společnosti , právnická osoba, , a poté žalobci. Tuto smlouvu však soud shledává ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. jako neplatnou, a to z důvodu rozporu s dobrými mravy. Nejen samotná výše úroku, ale rovněž i poplatek za úvěr ve výši 5 400 Kč, tak nastavuje významnou nerovnováhu vzájemně spjatých práv a povinností v závazkovém vztahu (srov. rozsudky ve věcech sp. zn. 25 Co 112/2018, 25 Co 127/2018, 25 Co 292/2018 nebo sp. zn. 25 Co 293/2018), kdy v tomto případě je nutné posuzovat celé právní jednání, jeho jednotlivá ustanovení ve vzájemné souvislosti, a nelze považovat za neplatné pouze některé ujednání. V případě poplatku není patrné, není zřejmé, za co by jej žalovaná vlastně měla platit. Co je nejasné, nesrozumitelné, je tedy i neplatné, a v případě tohoto poplatku je nutno, nad rámec zmíněného, podotknout, že se nejedná o nic jiného, než o skrytý úrok (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci č.j. 14 VSOL 335/2022-185). K neplatnosti dle § 580 odst. 1 o. z. přihlíží soud i bez návrhu, neboť se jedná o neplatnost absolutní.8. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).9. Vzhledem k tomu, že žalovaná již plnila částku ve výši 4 000 Kč, a byla ji poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč, výše bezdůvodného obohacení na straně žalované tak představuje rozdíl mezi poskytnutými plněními. Žalovaná je tak povinna zaplatit žalobci částku ve výši 11 000 Kč. Soud žalobě vyhověl rovněž co do rozsahu úroku z prodlení z dlužné částky, z dlužného bezdůvodného obohacení, který má svůj zákonný základ v ustanovení § 1968 a § 1970 o.z., kdy jeho výše je stanovena § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.10. Z výše zmíněných důvodů tak soud žalobu výrokem II. zčásti zamítl.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě úspěch žalované převýšil úspěch žalobce, přičemž žalovaná je ve věci nečinná, netvrdila ani neprokázala, že by jí nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl výrokem III., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.12. Vzhledem k tomu, že nebyl vydán elektronický platební rozkaz a v řízení bylo pokračováno, stanovil soud výrokem IV. povinnost žalobci zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši 250 Kč dle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. b) sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.13. Při úvaze nad lhůtami ke splnění rozsudkem stanovených povinností postupoval soud dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., a určil zákonem předvídanou lhůtu tří dnů, neboť nebyl zjištěn důvod pro určení lhůty jiné.