8 C 14/2025-66 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, s 12,75 % zákonným úrokem z prodlení ročně z této částky od , datum, do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši , částka, a dále částku smluvní pokuty ve výši , částka, . Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že pomocí prostředků komunikace na dálku uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, když celková výše úvěru činila , částka, , s tím, že dodatkem ke smlouvě o navýšení úvěrového limitu byla navýšena na částku , částka, , přičemž žalovaná se zavázala splatit žalobkyni poskytnutý úvěr tak, že smluvní úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách a zbytek celkové částky k úhradě splatí nejpozději ke dni ukončení smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná na úvěr neuhradila žádnou částku, došlo dne , datum, k zesplatnění úvěru. Žalobkyni tak vznikl i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, a rovněž i nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši vyplývající ze sazebníku poplatků, který byl nedílnou součástí úvěrové smlouvy, a to v celkové uplatněné výši , částka, . V důsledku prodlení žalované této dále vznikla povinnost uhradit žalobkyni též smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z aktuální výše dlužné částky. Za období od , datum, do , datum, smluvní pokuta z dlužné částky , částka, činí celkem , částka, . Žalovaná dlužné částky neuhradila ani na základě předžalobní upomínky žalobkyně., právnická osoba, jednání u zdejšího soudu, které se ve věci konalo dne , datum, , se žalovaná nedostavila ani svoji nepřítomnost žádným způsobem neomluvila či z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv z obsahu spisu vyplynulo, že předvolání k jednání společně s návrhem na zahájení řízení bylo žalované řádně a včas doručeno fikcí dle občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.). V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, když vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.3. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a z jejího dodatku o navýšení úvěrového limitu, které byly uzavřeny mezi žalobkyní jako úvěrující na straně jedné a žalovanou jako úvěrovanou na straně druhé, vzal soud za prokázané, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její požádání a v její prospěch peněžní prostředky do výše úvěrového limitu , částka, formou bezúčelového nezajištěného spotřebitelského úvěru na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru, a to na specifikovaný bankovní účet žalované. Úroková sazba úvěru byla sjednána ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná se zavázala splatit žalobkyni celkovou částku k úhradě tak, že úrok bude hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši úroku za období od předcházejícího dne splatnosti, a to vždy ke dni splatnosti, a zbytek celkové částky k úhradě splatí nejpozději ke dni ukončení úvěrové smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byl předložený sazebník poplatků. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila v případě řádného splácení 5514 %. Pro případ prodlení žalované s placením jakékoliv splátky byl předmětnou smlouvou sjednán závazek žalované uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení. Současně se pak žalovaná zavázala nahradit žalobkyni v případě svého prodlení účelně vynaložené náklady na úkony spojené s vymáháním pohledávky ve výši stanovené sazebníkem poplatků, přičemž pro případ, že by žalovaná nezaplatila závazek, s jehož úhradou by byla v prodlení, ani do 30 dnů od písemné výzvy žalobkyně, bylo smlouvou ujednáno, že se stává celý úvěr okamžitě splatným.4. Předloženými potvrzeními o provedených platbách žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, , specifikovaný v úvěrové smlouvě jako účet žalované, postupně částku úvěru v celkové výši , částka, .5. Předloženým dopisem ze dne , datum, , odeslaným na elektronickou adresu žalované , e-mail, , uvedenou v úvěrové smlouvě, žalobkyně doložila, že žalované oznámila, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek žalovanou došlo v souladu s obsahem předmětné smlouvy s okamžitou platností k zesplatnění úvěru a žalovaná tak byla vyzvána k zaplacení celkové dlužné částky ve výši , částka, ve lhůtě 3 dnů od doručení tohoto dopisu. Žalovaná však neměla dle tvrzení žalobkyně, které nebylo v řízení relevantním způsobem nijak zpochybněno, z titulu výše uvedené smlouvy uhradit žádnou částku, ačkoliv byla k zaplacení vyzývána i předžalobní výzvou, vyhotovenou právní zástupkyní žalobkyně dne , datum, , jak bylo v řízení rovněž prokázáno.6. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na žalobkyní jednostranně stanovenou pevnou výši měsíčního úroku z úvěru (40 %, tj. 480 % ročně) dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne , datum, a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, žalovaná samotný text smlouvy nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.9. V tomto ohledu soud úrok ve výši 40 % měsíčně hodnotí jako úrok odporující dobrým mravům, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy (činící maximálně několik desítek % ročně). Obsah ujednání o úrocích tedy v posuzovaném případě zakládá významnou nerovnováhu vzájemných práv a povinností a tato nerovnováha je natolik extrémní, že způsobuje poškozování práv slabší smluvní strany, tzn. spotřebitelů. Ujednání je zneužívající, obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy, sjednaný úrok vykazuje znaky lichvy dle § 1796 o. z. Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru dle výše citovaného ustanovení § 2395 o. z. je ujednání o úrocích (zároveň je zřejmé, že žalobkyně by za situace, kdy by druhá smluvní strana na její podmín