8 C 39/2025-43 — Okresní soud v Klatovech

1. Návrhem podaným u zdejšího soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a dále částku smluvní pokuty ve výši , částka, . Podání návrhu odůvodnila žalobkyně tím, že se žalovanou uzavřela dne , datum, distančním způsobem na adrese www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše , částka, s možností postupného čerpání, když žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím v pravidelných denních splátkách s tím, že první splátka byla splatnou dne , datum, a konec kreditovaného rámce měl nastat dne , datum, . Žalované byl žalobkyní na její bankovní účet vyplacen bezhotovostně dne , datum, úvěr v částce , částka, . Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobkyni za zvolenou službu „Klidné spaní“ poplatek ve výši , částka, a poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 0,87 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaná však nezaplatila žalobkyni žádnou částku. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, vypověděla žalobkyně uzavřenou smlouvu, o čemž byla žalovaná informována e-mailem ze dne , datum, . Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne , datum, . Žalovaná tedy má dle žalobkyně dlužit jistinu ve výši , částka, , dále poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši , částka, , dále smluvní úrok ve výši , částka, a poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, . V důsledku prodlení žalované se splacením úvěru tak kromě nároku na úhradu celkové částky ve výši , částka, měl žalobkyni vzniknout i nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z celkové částky , částka, (, částka, + , částka, + , částka, ) a nárok na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, když žalobkyně uplatnila vůči žalované tuto smluvní pokutu za období od , datum, do , datum, v celkové výši , částka, .2. Žalovaná při jednání ve věci samé ponechala rozhodnutí o návrhu žalobkyně na úvaze soudu, když pouze potvrdila, že žalobkyni z titulu uzavřené smlouvy nezaplatila žádnou částku.3. Z předložené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené distančním způsobem (tzn. bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran) dne , datum, prostřednictvím webové stránky www.flexifin.cz mezi žalobkyní jako úvěrujícím a věřitelem na straně jedné a žalovanou jako úvěrovaným a dlužníkem na straně druhé, vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský revolvingový úvěr až do výše , částka, (schválený kreditní rámec), který bylo možné čerpat postupně i opakovaně. Konec doby platnosti kreditního rámce byl sjednán datem , datum, . Úroková sazba (pevná – denní úrok) byla sjednána ve výši 0,866 %. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila při čerpání celého kreditního rámce 1317,73 %. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr vrátit společně se sjednanými zvolenými poplatky a příslušenstvím, a to s poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, který měl být splácen rovnoměrně v rámci denních splátek do konce doby platnosti kreditního rámce a s poplatkem za službu „Klidné spaní“ ve výši , částka, denně za možnost odkladu splatnosti splátek až o 60 dnů. Poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaných poplatků a smluvního úrokového navýšení měly být spláceny v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek, které byly společně s Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a se Souhlasem se zpracováním a uchováním osobních údajů nedílnou součástí uzavřené smlouvy. Pro případ prodlení dlužníka s úhradou dluhu bylo čl. VIII. odst. 1 úvěrové smlouvy sjednáno mj. oprávnění věřitele požadovat zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, až do zaplacení.4. Předloženým přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli pak žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla dne , datum, na bankovní účet č. , č. účtu, , specifikovaný v úvěrové smlouvě jako účet žalované, částku úvěru ve výši , částka, .5. Z dopisu žalobkyně ze dne , datum, , zaslaného na elektronickou adresu , e-mail, , uvedenou v úvěrové smlouvě ze dne , datum, , žalobkyně doložila, že v souladu se sjednaným oprávněním vypověděla předmětnou smlouvu s okamžitou platností s odůvodněním, že žalovaná ani navzdory předchozímu upozornění neuhradila závazky po splatnosti, kdy nejstarší neuhrazená splátka byla 191 dnů po splatnosti. Žalovaná tak byla vyzvána k zaplacení celkové dlužné částky ve výši , částka, . Žalovaná však dle tvrzení žalobkyně v návrhu na zahájení řízení, které bylo podepřeno i vyjádřením samotné žalované, z titulu výše uvedené smlouvy neuhradila žádnou částku, ačkoliv byla k zaplacení vyzývána i předžalobní výzvou, vyhotovenou tehdejším právním zástupcem žalobkyně a na adresu žalované prostřednictvím pošty odeslanou dne , datum, , jak bylo v řízení rovněž prokázáno.6. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.8. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru, když již jen s ohledem na žalobkyní jednostranně stanovenou pevnou výši denního úroku z úvěru (0,866 %, tj. 316,09 % ročně!) dospěl k závěru, že tuto smlouvu je nutné shledat absolutně neplatnou, a to jako celek, pro její rozpor s dobrými mravy v souladu s § 580 odst. 1 o. z., podle něhož neplatným je kromě jiného právní jednání, které se příčí dobrým mravům. Toto ustanovení představuje zákonný korektiv, jehož účelem je odstranit nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. V posuzované věci byla mezi smluvními subjekty úvěrová smlouva uzavřena jako smlouva spotřebitelská v souladu s § 1810 a násl. o. z., když ustanovení § 1813 o. z. přímo výslovně zakazuje ve spotřebitelských smlouvách, tj. ve smlouvách uzavíraných mezi podnikatelem a spotřebitelem, ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem dobré víry značnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. K neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, přitom soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.), tzn. z úřední povinnosti. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být rovněž i podle Směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne , datum, a podle judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak je zřejmé z textace předložené smlouvy, žalovaná samotný text smlouvy nemohla nijak ovlivnit. Právním následkem ujednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto úkonu (právního jednání). Dle již ustálené judikatury jsou „dobré mravy“ souhrnem společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Tento korektiv „dobrých mravů“ musí být posuzován podle okolností konkrétního případu v daném čase a místě a ve vzájemné souvislosti, ve vztahu k obecně uznávanému mínění o tom, jaký obsah jejich jednání je z uvedených hledisek přijatelný a jaký nikoliv. Aplikace tohoto korektivu nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují.9. V tomto ohledu soud úrok ve výši 0,866 % denně hodnotí jako úrok odporující dobrým mravům, neboť jeho výše mnohonásobně překračuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy (činící maximálně několik desítek % ročně). Obsah ujednání o úrocích tedy v posuzovaném případě zakládá významnou nerovnováhu vz