9 C 238/2025-29 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném určení výživného pro rozvedenou manželku ve výši 3 000 Kč měsíčně, a to počínaje dnem 1. 9. 2025. Tento návrh odůvodnila tím, že manželství účastníků bylo dne , datum, rozvedeno a žalobkyně se není schopna sama živit. Žalobkyně je zaměstnaná jako pomocný pracovník v restauraci na dohodu o pracovní činnosti s tím, že její průměrný měsíční výdělek činí zhruba , částka, - , částka, v závislosti na rozpisu a délce jednotlivých pracovních směn. Žalovaný ani za trvání manželství žalobkyni na život nepřispíval ničeho. Žalobkyně žije se svým druhem, měsíční nájemné činí 13 200 Kč, část nájemného (cca 4 000 Kč) je hrazeno ze sociálních dávek.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření, jakož i předvolání k ústnímu jednání, doručena fikcí na adresu pro doručování, kterou je adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, tj. adresa trvalého bydliště.3. Soud ve věci nařídil na den , datum, ústní jednání. Žalobkyně i žalovaný se k nařízenému jednání bez řádné a včasné omluvy nedostavili. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl věc v nepřítomnosti obou účastníků.4. Z připojeného spisu, vedeného u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že žalovaná podala dne , datum, návrh na rozvod manželství, ve kterém uvedla, že manželství účastníků bylo téměř po celou dobu jeho trvání pouze formální a neplnilo žádný účel. Několik týdnů poté, co žalobkyně se žalovaným uzavřeli manželství, si žalovaný našel jinou ženu a žalobkyni opustil, od té doby jej neviděla, nebyla s ním v kontaktu. Manželé tedy dle návrhu spolu již téměř 20 let nežili. Ze spisu bylo rovněž z kopie oddacího listu účastníků zjištěno, že spolu účastníci uzavřeli dne , datum, před Městským úřadem , adresa, manželství. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, když soud dospěl k závěru, že manželé spolu prakticky 20 let nežijí, netvoří společnou domácnost a za tuto dobu se zcela odcizili, takže manželství je formální svazkem bez reálné náplně.5. Z Dodatku č. , hodnota, ke Smlouvě o nájmu ze dne , datum, se podává, že společnost , právnická osoba, . jakožto pronajímatel a pan , jméno FO, spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu o nájmu bytu č. , hodnota, o velikosti 0+1 na adrese , adresa, , a to na dobu určitou do , datum, . Předmětným dodatkem si strany ujednaly nové doby nájmu na dobu určitou, a to do , datum, .6. Z Evidenčního listu pro výpočet měsíčních úhrad z bytu a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu, vystaveného dne , datum, společností , právnická osoba, , bylo zjištěno, že s účinností od 1. 7. 2023 byl stanoven měsíční předpis úhrad ve výši 9 570 Kč, a to za byt, Anonymizováno, , Anonymizováno, s dispozicí 0+1 na adrese , adresa, , a to s uvedením jména uživatele , jméno FO, . Počet lidí v domácnosti byl označen jako 2.7. Z Evidenčního listu pro výpočet měsíčních úhrad z bytu a úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu, vystaveného dne , datum, společností , právnická osoba, bylo zjištěno, že s účinností od 1. 7. 2024 byl stanoven měsíční předpis úhrad ve výši 10 140 Kč, a to za byt , Anonymizováno, s dispozicí 0+1 na adrese , adresa, , a to s uvedením jména uživatele , jméno FO, . Počet lidí v domácnosti byl označen jako 2.8. Z Dohody o pracovní činnosti, uzavřené mezi zaměstnavatelem , jméno FO, a zaměstnancem, žalobkyní, dne , datum, se podává, že žalobkyně se zavázala pro zaměstnavatele provádět pomocná práce v místě , Anonymizováno, v , adresa, , když dohodnutá práce měla být provedena od 1. 3. 2025 do 31. 12. 2025 s tím, že byla sjednána odměna za práci ve výši 130 Kč za hodinu za sjednaný rozsah práce.9. Z platebního dokladu SIPO se podává, že plátce, , jméno FO, , měl v měsíci červnu 2025 předepsány platby za elektřinu, telekomunikační poplatky a pojistné v celkové výši 3 074 Kč.10. Z útržku poštovní poukázky A se podává, že dne , datum, byla odesílatelem , jméno FO, učiněna platba ve výši 10 140 Kč společnosti , právnická osoba, .11. Na základě hodnocení výše citovaných důkazů dle § 132 o. s. ř. soud dospěl k dále uvedenému skutkovému stavu věci. Účastníci uzavřeli dne , datum, manželství. Krátce poté, přibližně jeden měsíc na to, žalovaný opustil společnou domácnost. Jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno dne , datum, . Prakticky po celou dobu trvání bylo manželství toliko formálním svazkem, manžel manželce na život po tuto dobu nikterak nepřispíval. Žalovaná je zaměstnána jako pomocná pracovní síla na základě dohody o pracovní činnosti, a to za odměnu 130 Kč za hodinu práce.12. Podle § 760 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu manželství nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.13. Podle § 760 odst. 2 o. z. při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zdaa) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka,b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem,c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost,d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, neboe) je dán jiný obdobně závažný důvod.14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že nejsou splněny všechny podmínky pro stanovení výživného rozvedené manželky.15. Z citovaného ustanovení § 760 odst. 1 o. z. vyplývá, že nárok rozvedeného manžela na výživu je odůvodněn pouze tehdy, když 1) není schopen sám se živit a 2) tato neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním.16. Stran schopnosti žalobkyně sama se živit soud nemohl posoudit veškeré relevantní skutečnosti, neboť tvrzení žalobkyně uváděná v žalobě byla nedostatečná a žalobkyně neoznačila a nepředložila soudu v tomto ohledu dostatek důkazů k prokázání svých tvrzení, přičemž se k jednání nedostavila, soud ji proto nemohl poučit ve smyslu ustanovení § 118a o. s. ř. Soud tak neměl k dispozici podklady pro rozhodnutí, zda žalobkyně je či není schopna se sama živit.17. I přes tuto skutečnost je však zřejmé, že v daném případě minimálně není splněna druhá podmínka, neboť i případná neschopnost žalobkyně sama se živit nemá svůj původ v manželství ani v souvislosti s ním. Soud přitom bral v úvahu celkové okolnosti případu, kdy k uzavření manželství účastníků došlo v roce , Anonymizováno, , manžel po měsíci opustil společnou domácnost, pročež manželé nebyli až do rozvodu v roce , Anonymizováno, v žádném kontaktu, nehospodařili spolu, nežili spolu. Účastníci řízení tedy spolu tvořili rodinnou domácnost velmi krátkou dobu (cca měsíc po uzavření manželství), když následně žili manželé více než 20 let zcela odděleně, manželka po celou tuto dobu po žalovaném nepožadovala společné hrazení běžných životních potřeb, tyto si sanovala zcela sama. Prakticky po celou dobu manželství se tedy jednalo o svazek ryze formální. Byť by tedy příjmy žalované nepokrývaly její výdaje a žalobkyně by měla problém se sama uživit, nelze mít za to, že by tato skutečnost měla původ v manželství účastníků, když žalobkyně nadto taková tvrzení nikterak neuplatňovala. Soud by tedy nemohl výživné rozvedené manželky přiznat, neboť by jeho přiznání vzhledem ke všemu výše uvedenému bylo nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy.18. Závěrem lze pouze poznamenat, že jakýkoliv jiný důvod nemající původ v manželství účastníků, pro který se např. žalobkyně obtížně uplatňuje na trhu práce, poté nezakládá právo na výživné rozvedené manželky a nemůže vést k přiznání výživného žalobkyni.19. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný a příslušelo mu tak vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II.).