9 C 240/2025-28 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkaz domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 794 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu v návrhu uvedla, že uzavřela se žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které byla žalovanému dodávána uvedená komodita do odběrného místa na adrese , adresa, . Žalobkyně vystavila žalovanému za odebranou elektřinu v odběrném místě a související služby fakturu č. , hodnota, splatnou dne 6. 7. 2023, která byla vystavená na částku 11 538 Kč, a fakturu č. , hodnota, , splatnou dne 11. 8. 2023, vystavenou na částku 8 256 Kč. Žalovaný vyúčtované částky nezaplatil řádně a včas, a tak se ocitl v prodlení. Žalobkyně rovněž požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ustanovení § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.4. Z žalobních tvrzení, která ze strany žalovaného nebyla rozporována, a byla podložena příslušnými listinnými důkazy, soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Z předložené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. , hodnota, bylo prokázáno, že ta byla uzavřena mezi žalobkyní jako obchodníkem a žalovaným jako zákazníkem dne , datum, . Předmětem uvedené smlouvy byla dodávka elektřiny do odběrného místa na adrese , adresa, .6. Za dodávku elektřiny v období od 12. 5. 2023 do 17. 7. 2023 vystavila žalobkyně předloženou fakturu, číslo daňového dokladu , Anonymizováno, , znějící na částku 8 256 Kč. Tato faktura byla splatná dne 11. 8. 2023.7. Žalobkyně rovněž vystavila za dodávku elektřiny v období od 28. 3. 2023 do 11. 5. 2023 fakturu, číslo daňového dokladu , Anonymizováno, , znějící na částku ve výši 11 538 Kč. Tato faktura byla splatná dne 6. 7. 2023. Žalovaný byl tedy povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 19 794 Kč.8. Z předložené předžalobní upomínky, výzvy ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. ze dne , datum, a z podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně, leč neúspěšně, vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. Žalovaný netvrdil ani nijak nedoložil, že by čehokoliv na dlužné částce uhradil.9. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně ve smyslu ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů uzavřena smlouva o dodávce elektřiny. Žalobkyně své povinnosti vyplývající z tohoto ustanovení splnila, žalovaný nikoliv, a ocitl se tak v prodlení se zaplacením předmětných faktur. Soud proto shledal žalobu důvodnou, a v plném rozsahu jí vyhověl, i pokud jde o požadovaný úrok z prodlení, který má oporu v ustanovení § 1968, § 1970 o. z., a jeho výše požadovaná žalobkyní pak v § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb.10. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky je založen na ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., tj. na procesním úspěchu žalobkyně ve sporu. Žalovaný je tedy povinen nahradit žalobkyni její soudní výlohy v plném rozsahu.11. Náklady řízení žalobkyně dle ustanovení § 137 o. s. ř. tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč dle položky 2 bodu 1 písm. b) sazebníku poplatků zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odměna advokáta za zastupování žalobkyně v soudním řízení ve výši 1 200 Kč sestávající ze 3 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a podání samotné žaloby, resp. návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) při sazbě mimosmluvní odměny 400 Kč za 1 úkon právní služby dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 advokátního tarifu, náhrada hotových výdajů advokáta v podobě 3 režijních paušálů po 100 Kč ve výši 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu, jakož i náhrada za daň z přidané hodnoty o sazbě 21 % ve výši 315 Kč, počítaná z odměny advokáta za zastupování a náhrady jeho hotových výdajů. Celkem náklady řízení žalobkyně dosahují částky 2 615 Kč.12. Při úvaze o lhůtě ke splnění rozsudkem uložených povinností se soud řídil ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a určil lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyl zjištěn důvod pro určení lhůty jiné.