9 C 298/2025-43 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalované zaplacení částky 29 070 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu uvedla, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru dne , datum, na základě které byla žalované poskytnuta peněžitá částka ve výši 22 000 Kč. Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná se zavázala krom poskytnuté jistiny úvěru zaplatit také úrok ve výši 8 170 Kč, s tím, že celý úvěr měl být splacen dne 27. 6. 2025. Žalovaná však své povinnosti řádně a čas nesplnila, dluh nesplatila. Žalobkyně tak požadovala zaplacení jistiny úvěru ve výši 20 900 Kč, a dále zmíněný smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil na den , datum, jednání, ze kterého se žalobkyně řádně a včas omluvila, žalovaná se na jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků, když přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.4. Žalobkyně soudu předložila smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut limit čerpání ve výši 22 000 Kč, jak bylo prokázáno z výpisu z účtu a ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 20. 10. 2025 k dotazu soudu. Žalovaná se na základě této smlouvy zavázala zaplatit krom dlužné jistiny také úrok ve výši 150 % ročně. Počáteční výše splátky byla sjednaná na 3 812 Kč, přičemž každý měsíc se dle pravidel článku III. odst. 1 smlouvy měla měnit.5. Z předložené rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně a žalobkyně měly uzavírat dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, na základě kterých skutečně dojde k postoupení pohledávek dle oddílu 3.16 článku 3.1 rámcové smlouvy. Dílčí pohledávky pak měly být postoupeny na základě tzv. datové pásky dle oddílu 4.16 článku 4.1 rámcové smlouvy. Datová páska, respektive údaje, které všechny má obsahovat, informace o pohledávce, která je předmětem postoupení, pak je vyobrazena v příloze č. 3 rámcové smlouvy o postoupení pohledávek. Datová páska, která je podkladem pro dílčí smlouvu o postoupení pohledávky, by tak měla obsahovat na 30 údajů o klientovi a sjednané smlouvě s právní předchůdkyní. Takovou dílčí smlouvu o postoupení pohledávky nebo pohledávek však žalobkyně nepředložila, a to ani po výzvě soudem, na kterou adekvátně nereagovala.6. Žalobkyně soudu pouze předložila oznámení o postoupení pohledávky, které zaslala dne 19. 7. 2025 žalované, včetně seznamu údajů o osobách, které nejspíše uzavřely s právní předchůdkyní smlouvu, mezi kterými byla i žalovaná, nicméně tento dokument nesplňuje požadavky, jaké si vymezily smluvní strany rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .7. Žalobkyně vyzvala žalovanou výzvou ve smyslu § 142a o. s. ř., jak bylo doloženo kopií výzvy ze dne 19. 7. 2025 a potvrzením o podání ze dne 23. 7. 2025. I přes opakované výzvy žalobkyně (i ze dne 26. 6. 2025), žalovaná ničeho neuhradila.8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.11. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.14. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze z části. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.18. Po právní stránce soud uzavřel, že mezi právní předchůdkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 a § 104 a násl. zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tuto smlouvu však soud považuje za neplatnou, a to z následujících důvodů.19. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. platného v době uzavření smluv, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Toto ustanovení představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany. Vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je tedy třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v obdobné věci (již judikováno). Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém obdob