9 C 66/2025-60 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , domáhala na žalované zaplacení částky 71 652,62 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu žalobkyně v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a následném doplnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela se žalobkyní dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy byla žalobkyní řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, který činil 70 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,93 % ze sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala celkem částku 77 100 Kč, na poskytnutý úvěr uhradila částku 33 250 Kč. Jelikož žalovaná nehradila úvěr řádně a včas, žalobkyně dne 9. 10. 2024 zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení celé dlužné částky. Jelikož žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala a po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku, evidovala žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši 71 652,62 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 68 952,62 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalobkyně rovněž požadovala příslušenství pohledávky, a to úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 11 189,61 Kč, obchodní úrok z jistiny ode dne následujícího po dni sepsání žaloby do zaplacení, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 2 052,40 Kč, jakož i zákonný úrok z prodlení od 14. 1. 2025.2. Ve věci byl dne , datum, vydán elektronický platební rozkaz, č.j. , spisová značka, který byl usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zrušen, jelikož se jej nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou.3. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a úvěrových podmínek bylo zjištěno, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena distančním způsobem smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované k dispozici finanční prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše byla stanovena na 2,928 % z výše sjednaného úvěrového rámce, konkrétně 2 050 Kč, a to se splatností 20. dne v kalendářním měsíci. Strany si dále sjednaly pevnou úrokovou sazbu ve výši 25,90 % ročně a roční procentní sazbu nákladů na úvěr ve výši 29,2 %. Úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostně. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky, s nimiž se žalovaná seznámila, což svým podpisem na smlouvě stvrdila. Smlouva byla uzavřena s přihlédnutím k údajům o osobě žalované a jejích příjmech, včetně těch týkajících se posouzení bonity zájemce o úvěr, jak bylo zjištěno z úvěrové zprávy, potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik, posouzení úvěruschopnosti klienta, jakož i z výpisu z účtu žalované za období od 1. 10. 2022 do 31. 12. 2022 (tj. před poskytnutí úvěru).5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad se podává, že žalovaná nehradila úvěr řádně a včas, když se postupně dostala do prodlení s úhradami splátek, přičemž poslední úhrada ve prospěch úvěru se ze strany žalované uskutečnila dne 15. 7. 2024 a žalovaná celkově čerpala částku ve výši 77 100 Kč, ve prospěch úvěru poté zaplatila žalobkyni celkem částku ve výši 33 250 Kč.6. Z výzvy ke splacení celého úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně dopisem ze dne 9. 10. 2024 žalovanou vyzvala, aby v důsledku prodlení s úhradou závazků splatila celý úvěr.7. Z předžalobní upomínky ze dne 31. 10. 2024 se podává, že žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem svého právního zástupce k úhradě dluhu před podáním žaloby.8. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.12. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.13. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.16. V řízení bylo prokázáno, že spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o revolvingovém úvěru. Vztah mezi účastníky smlouvy je proto třeba posuzovat jako smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná na základě této smlouvy čerpala úvěr. V řízení bylo dále prokázáno, že účastníci smlouvy sjednali podmínky pro poskytnutí úvěru a jeho vrácení, jakož i následky porušení těchto povinností. Žalovaná porušila svoje smluvní povinnosti, když v rozporu se smluvním ujednáním úvěr řádně a včas nesplácela. Žalobkyně proto postupovala zcela v souladu se smluvním ujednáním obsaženým ve smlouvě a v obchodních podmínkách, které byly nedílnou součástí smlouvy, a zesplatnila smlouvu.17. Po právní stránce má nárok žalobkyně oporu nejen v předložené smlouvě o úvěru, ale i v ustanovení § 2395 občanského zákoníku, když žalobkyně v řízení prokázala listinami předloženými společně s žalobou, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla úvěr ve sjednané výši, žalovaná však nedostála svým závazkům ze smlouvy o úvěru, dosud proto žalobkyni dluží žalované částky na jistině úvěru, nákladech na vymáhání, smluvních pokutách spolu s kapitalizovanými úroky, kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení, zákonnými úroky z prodlení a úroky, vše jak specifikováno ve výroku I. rozsudku, když úroky z prodlení mají oporu v ustanovení § 1970 o. z. a jeho výše v § 2 nařízení vlády č. 357/2013 Sb. Žalobkyně rovněž dostála svým povinnostem dle ustanovení § 86 a § 87 z. č. 257/2016 Sb., když žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované, což bylo prokázáno zejména jednotlivými potvrzeními o provedení ověření bonity klienta. V jeho rámci žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovanou (podpořených především výpisem z bankovního účtu žalované), přičemž na bonitu žalované usuzovala i na podkladě lustrace v řadě databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (kupř. registru SOLUS aj.). Smlouva tedy netrpí vadou (absolutní) neplatnosti pro porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvě