9 C 77/2025-62 — Okresní soud v Klatovech

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala na žalovaném zaplacení částky 113 698,15 Kč s příslušenstvím. K uplatněnému právu v žalobě, jakož i jejím následném doplnění, uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela dne , datum, se žalovaným Žádost/smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému revolvingový úvěr s aktuálním úvěrovým rámcem 35 000 Kč. Úvěr byl schválen akceptačním dopisem dne 16. 8. 2019 a úvěrové smlouvě bylo přiděleno číslo , hodnota, . Žalovaný se zavázal splácet revolvingový úvěr splátkami v minimální výši 5 % z dlužné částky měsíčně, nejméně však částkou 500 Kč, jakož i hradit pohyblivou základní roční úrokovou sazbu ve výši 22,68 % ročně. Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, když vzala v úvahu žalovaným uvedený příjem ve výši 19 289 Kč, který spadal pod statisticky dosahovanou mzdu regionu a žalovaný prokázal, že těchto příjmů v zahraničí dosahuje, dále ověřila Insolvenční rejstřík a prověřila exekuce. Právní předchůdkyně žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného na základě sdělených dat (14 000 Kč) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalovaný uvedl nulové splátky a neměl poskytnuté jiné úvěry. Příjem žalovaného byl proto vyhodnocen jako dostatečný pro poskytnutí úvěru. Pohledávka byla předána žalobkyni dne 30. 11. 2023 s dlužnou částkou 84 666,35 Kč. Žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila s účinností ke dni 30. 6. 2024. Na úvěr byla žalovaným celkově vyčerpána částka ve výši 549 278,48 Kč, přičemž byla žalovaným celkově uhrazena částka 511 265 Kč. Po datu zesplatnění neuhradil žalovaný na pohledávku ničeho. Ke dni podání žaloby činil stav úvěru dluh na jistině ve výši 84 915,21 Kč, na řádných úrocích ve výši 18 784,45 Kč, na úrocích z prodlení ve výši 7 771,49 Kč a na poplatcích celkem 2 227,30 Kč.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Soudem bylo následně při splnění podmínek uvedených v ust. § 115a o. s. ř. rozhodnuto bez nařízení jednání.4. Aktivní legitimace stávající žalobkyně byla v řízení prokázána Smlouvou o převodu portfolia ze dne , datum, , ve spojení se soupisem postupovaných obsažených v notářském zápisu, na jejichž základě žalovaná pohledávka včetně příslušenství postupně přešla z právní předchůdkyně žalobkyně až na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno v předloženém Vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 2. 11. 2023.5. Žalobkyně soudu předložila Žádost/smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , jakož i akceptační dopis ze dne , datum, včetně Sazebníku poplatků, výpis z úvěrového účtu, Podklady pre súdne konanie, jakož i listiny prokazující stav úvěru v minulosti ke dni 20. 3. 2025, z čehož má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla distančním způsobem uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které byl poskytnut spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem 35 000 Kč. Z této uzavřené smlouvy soud zjistil, že se žalovaný zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč. Smlouvou byly sjednány rovněž pohyblivá zápůjční úroková sazba ve výši 22,68 % ročně, roční procentní sazba nákladů ve výši 30,28 %, pojištění ve výši 5,99 % ze splátky úvěru a měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč při pohybu na úvěrovém účtu. Žalovaný v žádosti ke své osobě uvedl, že je pracovníkem ve službách a prodeji, přičemž u zaměstnavatele pracuje od listopadu 2018, jeho čistý měsíční příjem činí 19 289 Kč, celkový příjem domácnosti 39 200 Kč, celkové náklady domácnosti 14 000 Kč, přičemž uvedl nulové finanční závazky. Z výpisů z úvěrového účtu, jakož i předložených podkladů byla zjištěna platební morálka žalovaného, jakož i částka celkově vyčerpaná a žalovaným uhrazená.6. Z dopisu ze dne 25. 5. 2024 bylo zjištěno, že jím byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky do 30. 6. 2024 a vyrozuměn o skutečnosti, že pokud nebude do tohoto termínu dlužná částka uhrazena, odstoupí žalobkyně od sjednané smlouvy.7. Dopisem ze dne 30. 6. 2024 byl poté žalovaný žalobkyní informován o odstoupení od smlouvy a splatnosti celého dluhu, přičemž byl vyzván k úhradě dlužné částky.8. Dopisem ze dne 19. 2. 2025 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 6. 3. 2025 před podáním žaloby.9. Z Analýzy nájemného v České republice byl zjištěn modelovaný tržní nájem mj. pro obec , adresa, .10. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného, vedeného u společnosti , Anonymizováno, se podávají pohyby na účtu žalovaného za období červen 2021.11. Z dopisu Prohlášení o okamžité splatnosti zajišťovaného závazku a výzvy k uhrazení dluhu ze dne 15. 4. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že s ohledem na neplnění splatného peněžitého dluhu řádně a včas přistoupila k zesplatnění dluhu, přičemž byl žalovaný vyzván k vrácení veškerých peněžitých prostředků. Žalovaný byl rovněž vyzván k úhradě dlužné částky ve Výzvě k plnění se základních skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, a to právním zástupcem žalobkyně, dne 11. 11. 2024.12. Podle § 2395 občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2993 o. z. platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatným právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 12. 2016 (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.17. Dle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.18. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Soud při svém rozhodování vycházel z následujících úvah.20. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobkyně se soud zabýval v prvé řadě především obsahem samotné smlouvy o úvěru. Soud přitom dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, neboť právní předchůdkyně žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet úvěr, resp. poskytla žalovanému úvěr za okolností, z nichž nebylo možno dovodit, že žalovaný bude schopen jej splácet. Soud přitom vycházel nejen ze znění výše citovaných právních předpisů, ale i z relevantní judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a Ústavního