17 C 239/2024-28 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 40 472,43 Kč (30 713,50 Kč jistina, 9 758,93 Kč smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny od 22. 8. 2023 do 16. 5. 2024) s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] podepsané [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec] (dále jen„ původní věřitel“) a žalovanou dne 15. 7. 2022, na základě které původní věřitel poskytl žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Poskytnutý úvěr měla žalovaná vrátit ve formě třiceti šesti měsíčních splátek po 2 225 Kč (včetně částky úhrady za pojištění) spolu s úrokem 67,5 %. Žalovaná uhradila 22 050 Kč dne za dobu od srpna 2022 do června 2023. Před uzavřením smlouvy původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům:a) Původní věřitel zjišťoval úvěruschopnost žalované tak, že přijal sdělení žalované (zaznamenané v Hodnocení klienta z 15. 7. 2022) o výši jejího příjmu 19 000 Kč ze zaměstnání; jako náklady bylo zohledněno životní minimum 4 250 Kč, splátky původnímu věřiteli 3 600 Kč měsíčně; zaměstnavatelem žalované měl být [právnická osoba] od 1. 3. 2022 na dobu neurčitou a bez výpovědní lhůty; žalovaná měla bydlet ve vlastním. Příjmy žalované od zaměstnavatele za březen 2022 (6 209 Kč) a duben až červen 2022 (19 763 Kč, 19 017 Kč a 18 315 Kč) byly potvrzeny ze zprávy [jméno] [příjmení] [příjmení]. Potvrzení o zkoumání úvěruschopnosti v registrech vyplývalo ze záznamu z registru SOLUS bez poznatku a z NRKI bez informací (příznak, že klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti).b) Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru z 15. 7. 2022 soud zjistil, že žalovaná požádala původního věřitele (jako osobu oprávněnou poskytovat nebankovní spotřebitelské úvěry) o poskytnutí úvěru 30 000 Kč a podle akceptační doložky na smlouvě z 15. 7. 2022 byla žádost původním věřitelem akceptována (včetně přílohy č. 1 k návrhu – pojištění schopnosti splácet úvěr). Původní věřitel měl žalované poskytnout uvedenou částku, kterou měla žalovaná vrátit v 36 splátkách po 2 225 Kč včetně úroku (67,05 % ročně) a úhrady za pojištění k 17. dni v měsíci (RPSN 92,02 %) s tím, že měla být celkem vrácena částka 70 272 Kč (bez pojištění). Úroky byly limitovány 120 % celkové částky, kterou má žalovaná podle smlouvy zaplatit. K zajištění (utvrzení) dluhu žalované byly sjednány smluvní pokuty pro případ prodlení (499 Kč za každou dlužnou splátku s délkou prodlení přesahující 30 dnů; maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok; 200 Kč za každé prodlení s úhradou splátky v délce 15 dnů). Při prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů dojde automaticky k zesplatnění úvěru (s povinností věřitele předtím ve třicetidenní lhůtě žalovaného ke splnění dluhu vyzvat). Zesplatněním se součástí jistiny stávala dosud nezaplacená jistina, úroky a smluvní pokuty a náklady nákladů. Pokud nová jistina (vzniklá zesplatněním) nebyla uhrazena v den zesplatnění, vznikala povinnost k úhradě smluvní pokuty 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Výše smluvních pokut neměla přesáhnout 50 % celkové částky, která měla být podle úvěrové smlouvy zaplacena (nejvýše 200.000 Kč). Účastníci ujednali poplatky za předčasné zesplatnění úvěru (0,5 %, popř. 1 % z předčasně uhrazené částky, a to podle míry předčasnosti).c) Z dokladu o vyplacení úvěru z 15. 7. 2022 soud zjistil, že žalované byla původním věřitelem uvedeného dne převedena částka 30 000 Kč na účet uvedený ve smlouvě jako účet žalované.d) Z přehledu transakcí soud zjistil, že žalovaná uhradila 22 050 Kč od srpna 2022 do června 2023.e) Z oznámení z 21. 8. 2023 soud zjistil, že původní věřitel oznámil žalované zesplatnění dluhu podle smlouvy (pro prodlení delší 65 dnů).f) Ze smlouvy o postoupení pohledávek z 29. 6. 2023 a společného prohlášení z 3. 4. 2024 (a oznámení o postoupení pohledávky z 16. 4. 2024) soud zjistil, že žalobkyně nabyla od původního věřitele předmětnou pohledávku.g) Předžalobní upomínkou ze dne 28. 5. 2024 má soud za prokázané, že žalobkyně upomenula žalovanou o dobrovolné splnění dluhu před podáním žaloby (podle podacího lístku byl dopis odeslán 29. 5. 2024).4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 z. č. 89/2012 Sb. (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 věta první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.7. Podle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Nejprve soud posuzoval platnost smlouvy o úvěru, který byla žalovanou uzavřena a podle které původní věřitel poskytl žalované plnění 30 000 Kč. V daném případě původní věřitel neposuzoval řádně úvěruschopnost žalované s odbornou péčí dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť nebyl dodržen postup upravený v § 86 téhož zákona a požadavky vyplývající z judikatury interpretující uvedená zákonná ustanovení, např. z rozhodnutí Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, Nejvyššího správního soudu z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 a Nejvyššího soudu z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Přitom schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel (věřitel) musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr a informacím o jeho konkrétních příjmech ze zaměstnanecké či jiné činnosti, nákladech na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, jakož i o dalších pravidelných výdajích spotřebitele (např. splátkách jiných úvěrů). Úvěruschopnost původní věřitel posuzoval, spokojil se pouze s ověřením příjmu žalované ze zaměstnání