11 C 366/2024-20 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 28 000 Kč a smluvní pokuty 4 580 Kč dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 11. 2023 [číslo]. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (lustrací v databázích a zkoumáním jeho příjmu z výpisů z účtu a případně výplatního listu). Podle úvěrové smlouvy žalobkyně žalovanému na jeho žádost poskytla úvěrový rámec do částky 20 000 Kč. Dne 9. 11. 2023 poskytla žalobkyně žalovanému částku 20 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] s tím, že žalovaný měl podle smlouvy splácet alespoň úrok přirostlý za uplynulé období (sjednaný ve výši 40 % měsíčně) do 9. dne v každém měsíci. Žalovaný svůj dluh nesplácel, a proto žalobkyně rozhodla o zesplatnění úvěru ke dni 13. 3. 2024 a požadovala též zaplacení částky smluvní pokuty 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení, a to od 12. 3. 2024 do data odeslání předžalobní výzvy dne 29. 10. 2024 ve výši 4 580 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal pasivní.3. Soud ve věci rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aniž nařizoval jednání.4. Protože žalovaný se vůči žalobním tvrzením nevymezil, po celou dobu byl nečinný, soud provedl jen důkazy označené žalobkyní v žalobě.5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 11. 2023 [číslo] soud zjistil, že ji žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webových stránkách www.rerum.cz). Žalobkyně poskytla žalovanému tzv. revolvingový úvěr (úvěrový limit) ve výši 20 000 Kč za úrok ve výši 40 % měsíčně na dobu neurčitou (do doby úplného splacení jistiny). RPSN mělo činit 5 521,54 %. Žalovaný měl vrátit úvěr ve splátkách k 9. dni v měsíci minimálně ve výši přirostlého úroku (za uplynulé, tj. měsíční období). Jistina mohla být splacena kdykoliv v době trvání smlouvy. Úvěr se stával splatným, pokud žalovaný byl v prodlení po dobu dvou kalendářních měsíců. Účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení.6. Z výplatních listů za období červenec až září 2023 bylo zjištěno, že žalovaný měl průměrně čistou měsíční mzdu ve výši 50 730 Kč.7. Z potvrzení o platbě z 9. 11. 2023 soud zjistil, že žalobkyně dne 9. 11. 2023 poskytla na účet žalovaného (uvedený ve smlouvě) částku 20 000 Kč.8. Ze zesplatnění spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 10. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně mínila upozornit žalovaného na zesplatnění úvěru ke dni 10. 3. 2024 (pro porušení smluvních povinností) a k tomuto dni uplatňovala pohledávku ve výši 57 958 Kč. Současně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu ve lhůtě tří dnů od doručení tohoto dopisu. U dopisu nebylo prokázáno jeho odeslání, popř. doručení žalovanému.9. Z výzvy ze dne 29. 10. 2024 soud zjistil, že žalobkyně požadovala na žalovaném zaplacení před podáním žaloby částky 64 446,33 Kč (součet pohledávek žalobkyně ze smlouvy). Z podacího lístku soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána poštou 29. 10. 2024.10. Soud skutková zjištění výše převzal za svůj skutkový závěr.11. Soud dospěl k následujícím právním závěrům.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále též jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.16. Podle § [číslo] k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.17. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.18. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.19. Podle § 588 věty první občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.20. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.21. Dle § 2993 věty první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.22. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, na základě které žalobkyně poskytnula žalovanému revolvingový úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se jej zavázal splácet minimálně měsíčním přírůstkem sjednaného úroku ve výši 40 % p. m. Žalovaný žalobkyni na uvedený dluh před podáním žaloby neuhradil ničeho (bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal opak; ten však v předmětné věci zůstal procesně nečinný).23. Za dané situace má žalobkyně nepochybně právo na vrácení poskytnutých finančních prostředků ve výši 20 000 Kč, nicméně další ujednání smlouvy podrobil soud zkoumání z hlediska ochrany spotřebitele. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1813 a násl. občanského zákoníku) Národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).24. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1813 a násl. občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek a zakázaných ujednání (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1814 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1814 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou nemá žádné účinky, protože se k němu dle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží (žalovaný se tohoto ujednání nedovolává).25. Nejprve soud zvažoval, zda smlouva o úvěru jako celek obstojí pod úhlem hodnocení smlouvy jako zjevně nespravedlivé (které se nemá dostat soudní ochrany) – viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. III. ÚS 408