11 C 5/2025-34 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost vydat žalobkyni hardwarové vybavení WIFI router [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [číslo], sériové [číslo], a zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč.2. Žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, po celou dobu řízení zůstal pasivní.3. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení ústního jednání.4. Soud provedl důkaz smlouvou o užívání připojení k síti [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 10. 5. 2023, předávacím protokolem ze dne 10. 5. 2023, odstoupením od smlouvy ze dne 11. 4. 2024, výzvou k vydání věci ze dne 14. 5. 2024, výzvou k vydání hardwarového vybavení ze dne 22. 8. 2024 včetně poštovního podacího lístku, výzvou k úhradě smluvní pokuty ze dne 10. 9. 2024 včetně poštovního podacího lístku a na základě provedených důkazů dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.5. Dne 10. 5. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací [anonymizována dvě slova] [číslo] (dále též jen„ smlouva“), na základě které žalobkyně žalovanému poskytla hardwarové vybavení a to WIFI router [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [číslo], sériové [číslo] (dále jen„ hardwarové vybavení“) za účelem připojení se k síti [anonymizována dvě slova] a žalovaný se zavázal hradit žalobkyni za poskytované telekomunikační služby částku 400 Kč měsíčně a v případě ukončení smlouvy předmětné hardwarové zařízení žalobkyni vrátit ve lhůtě 7 dnů od ukončení smlouvy. V předávacím protokolu ze dne 10. 5. 2023 žalovaný potvrdil předání předmětného hardwarového vybavení. V čl. 2 smlouvy bylo sjednáno právo žalobkyně pozastavit poskytování služeb pro případ prodlení žalovaného o více než 14 dní s platbou za poskytované služby. V čl. 2 byla pro případ nevrácení předmětného hardwarového zařízení v sedmidenní lhůtě po ukončení smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. Žalovaný řádně nehradil měsíční poplatky za poskytované telekomunikační služby a žalobkyně dopisem ze dne 11. 4. 2024 smlouvu dle jejího čl. 4 vypověděla. Výpovědní doba činila dle čl. 4 smlouvy 30 dnů od druhého dne po doručení výpovědi. Dopisem ze dne 22. 8. 2024 a ze dne 10. 9. 2024 žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení předmětného hardwarového zařízení a zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, to vše ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Žalovaný předmětné hardwarové zařízení žalobkyni nevrátil. Dopis ze dne 10. 9. 2024 obsahoval též předžalobní výzvu.6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:7. Podle ust. § 1724 odst. 1 občanského zákoníku smlouvou projevují strany vůli zřídit mezi sebou závazek a řídit se obsahem smlouvy.8. Podle ust. § 1759 občanského zákoníku smlouva strany zavazuje.9. Podle ust. § 1012 občanského zákoníku má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.10. Podle ust. § 1040 odst. 1 občanského zákoníku kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalovaná, aby ji vydal.11. Podle ust. § 1042 občanského zákoníku se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.12. Podle ust. § 2048 odst. 1 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.13. V daném případě byla mezi účastníky platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupné služby elektronických komunikací, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému dohodnuté telekomunikační služby a zapůjčit hardwarové zařízení. Žalovaný se zavázal za poskytované telekomunikační služby hradit dohodnutý měsíční poplatek. Žalovaný však za poskytované telekomunikační služby dohodnuté platby žalobkyni řádně nehradil, proto žalobkyně smlouvu dopisem ze dne 14. 5. 2024 vypověděla a vyzvala žalovaného k vrácení předmětného hardwarového zařízení. Třicetidenní výpovědní lhůta dle čl. 4 5. smlouvy uplynula a jelikož žalovaný předmětné hardwarové zařízení ve lhůtě 10 dnů od zániku smlouvy v důsledku podané výpovědi žalobkyni nevrátil, vzniklo žalobkyni vedle práva na vrácení předmětného hardwarového zařízení dle ust. § 1040, 1042 občanského zákoníku současně dle ust. § 2048 občanského zákoníku ve spojení s čl. 2 smlouvy právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč.14. S ohledem na shora uvedené soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a současně přiznal žalobkyni dle ust. § 1970 občanského zákoníku nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení z částky 5 000 Kč od data 24. 9. 2024, kdy se žalovaný ocitl v prodlení se zaplacením smluvní pokuty.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 573 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 15 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 9. 2024 a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 2. 1. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. Soud uvádí, že se v daném případě jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy právní zástupce žalobkyně, jak je soudu známo z jeho činnosti, podává u soudu takových žalob větší množství, tyto mají podobu vžitého vzoru, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována a základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná. Soud proto vyšel při úvaze o určení výše náhrady nákladů řízení analogicky z § 14b odst. 1 a. t., když spor je zjevně bagatelní povahy a nebýt skutečnosti, že žalobkyně uplatnila nárok na vydání věci, tedy na plnění nepeněžité, by uvedená právní úprava na danou věc dopadala bez dalšího.