17 C 4/2025-30 — Okresní soud v Karlových Varech

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud stanovil žalovanému povinnost vydat žalobkyni věci uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku a zaplatit částku 5.000 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokutu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud v dané věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a z. č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl o věci bez nařízení jednání.4. Z předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli dne 25. 9. 2019 smlouvu [číslo] o připojení k síti BOHEMIA NET, a to za podmínek ve smlouvě specifikovaných (jak vyplývalo z písemné smlouvy). Pro případ ukončení smlouvy se žalovaný dle čl. 2 zavázal zapůjčené zařízení vrátit do sedmi dnů od ukončení smlouvy a v případě prodlení s vrácením zařízení byl povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně dle předávacího protokolu z 25. 9. 2019 dodala (zapůjčila) žalovanému hardwarové vybavení, a to příjmovou anténu RB Disc a Wifi router. Dopisem z 16. 5. 2024 žalovaný smlouvu vypověděl (v souladu s ujednáním ve smlouvě o výpovědi ve lhůtě 30 dnů o doručení); dopisem ze dne 17. 5. 2024 žalobkyně potvrdila doručení výpovědi a upozornila na výpovědní lhůtu a potřebu vrátit zapůjčené zařízení ve lhůtě sedmi dnů od ukončení vztahu ze smlouvy. Dopisem z 11. 7. 2024, odeslaným podle podací stvrzenky 17. 1. 2024, žalobkyně žalovaného vyzvala ke vrácení zařízení. K zaplacení smluvní pokuty byl žalovaný vyzván v dopise ze dne 16. 10. 2024 ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy, který byl současně předžalobní výzvou.5. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle ustanovení § 1040 odst. 1 z. č. 89/20212 Sb. (dále jen „občanského zákoníku“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.6. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Žalobkyně prokázala, že je vlastníkem věcí uvedených ve výroku I. rozsudku. Žalovanému, kterému byly věci na základě smlouvy předány k užívání, věci po ukončení smluvního vztahu žalobkyni v dohodnuté lhůtě a přes výzvu nevrátil. Žalobkyně jako vlastník předmětných věcí je oprávněna domáhat se v souladu s ustanovením § 1040 odst. 1 občanského zákoníku vydání těchto věcí, které žalovaný neprávem zadržuje. Protože se žalovaný ocitl v prodlení s vrácením věcí, vznikl žalobkyni podle smlouvy nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč, který vychází z ustanovení § 2048 občanského zákoníku. V důsledku prodlení žalovaného se zaplacením smluvní pokuty vznikl žalobkyni nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku a z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Protože žalovaný své povinnosti nesplnil, byly mu uloženy tímto rozhodnutím soudu a k jejich splnění žalovanému stanovena třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 573 Kč. Při výši nákladů soud uvažoval (soud je vázán zákonem, konkrétně § 142 odst. 1 o.s.ř.) o potřebnosti nákladů k účelnému uplatňování práva. Judikatura Ústavního soudu opakovaně prosazuje v případě nákladů řízení princip proporcionality, který nachází, mimo jiné odraz v ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) upravující, tzv. formulářové žaloby. I když toto ustanovení upravuje pouze žaloby na peněžité plnění, s ohledem na jednoduchost věci není, při aplikaci zásady proporcionality, důvodu neuvažovat o výši nákladů v řízení o vydání typizované věci a zaplacení smluvní pokuty stejně. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená za kumulaci nároků dle § 8 odst. 3 ve spojení s § 9 odst. 1 (vydání věci bez určení hodnoty), § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč a 5 000 Kč, celkem 15 000 Kč při aplikaci § 14b a. t. sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024, z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč.