12 C 275/2020-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 741 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalovaná dne 9. 4. 2017 v 16:45 řídila vozidlo [anonymizováno], [registrační značka], po místní komunikaci v ulici Kateřinská v Liberci u domu čp. 40 ve směru od zahrady domu [adresa] k výjezdu z ulice [ulice]. Neodhadla však boční vzdálenost mezi vozidly a došlo ke střetu vozidla žalované s pravou přední stranou zaparkovaného vozidla [anonymizováno], [registrační značka] ve vlastnictví poškozeného [jméno] [jméno], které bylo zaparkováno u domu [adresa]. Žalovaná před jízdou požila alkohol. Odpovědnost za újmu způsobenou provozem vozidla [anonymizováno] byla pojištěna u žalobkyně na základě smlouvy [číslo]. Proto žalobkyně poškozenému na způsobenou škodu dne 21. 4. 2017 vyplatila pojistné plnění ve výši 6 741 Kč. Jelikož žalovaná před jízdou požila alkohol, má žalobkyně právo požadovat po žalované náhradu toho, co za ni žalobkyně plnila. Takto žalobkyně vyzvala dne 26. 4. 2017 žalovanou k úhradě dlužné částky 6 741 Kč, na kterou žalovaná uhradila pouze 2 000 Kč. 2. Žalovaná je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou zřízenou podle práva České republiky a žalovaná je státním občanem Slovenské republiky. Pravidla soudní příslušnosti v tomto případě upravuje nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaná má poslední známé bydliště v České republice, a to na adrese [adresa žalované]. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaná není státním příslušníkem České republiky, má zde však své poslední známé bydliště. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci se k této výzvě nevyjádřili. Žalované byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. Žalobkyni byla výzva doručena do datové schránky jejího právního zástupce. Proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala. 5. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Na základě pojistné smlouvy ze dne 25. 7. 2011 je u žalobkyně pojištěno vozidlo [anonymizováno], [registrační značka], jedná se o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Žalovaná dne 9. 4. 2017 v 16:45 uvedené vozidlo [anonymizováno] řídila, a to po místní komunikaci v ulici Kateřinská v Liberci u domu čp. 40 ve směru od zahrady domu čp. 40 k výjezdu z ulice Kateřinská. Neodhadla však boční vzdálenost mezi vozidly a zavinila střet vozidla [anonymizováno] s pravou přední stranou zaparkovaného vozidla [anonymizováno], [registrační značka] ve vlastnictví poškozeného [jméno] [jméno], které bylo zaparkováno u domu čp. 40. Bylo prokázáno, že před jízdou žalovaná požila alkohol (test v 18:26 hod - 2,57 promile). Žalobkyně jako pojistitel vozidla [anonymizováno] vyplatila poškozenému částku 6 741 Kč jako náhradu způsobené škody. Následně žalobkyně vyzvala žalovanou, aby žalobkyni tuto částku nahradila. Ta však žalované zaplatila pouze 2 000 Kč. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2 písm. f) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), pro účely tohoto zákona se rozumí pojištěným ten, na jehož povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. 7. Podle ustanovení § 10 odst. písm. i) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo. 8. Po právní stránce se podle zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla rozumí pojištěným každá osoba, na jejíž povinnost nahradit újmu se pojištění odpovědnosti vztahuje. Nemusí se tedy jednat nutně o vlastníka či provozovatele. Naopak takovou osobou je bezpochyby řidič, který ač není vlastníkem vozidla, způsobí při řízení pojištěného vozidla újmu, za kterou odpovídá. Proto je nezbytné za pojištěného ve smyslu citovaného zákona považovat také žalovanou, jež dle skutkových zjištění způsobila poškozenému újmu na vozidle. V souladu s § 10 odst. písm. i) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má žalobkyně proti žalované právo na náhradu toho, co za ni plnila, jelikož žalovaná dopravní nehodu způsobila pod vlivem alkoholu. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by žalobkyni vyplacené pojistné plnění v plné výši nahradila, že její povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně této částky důvodnou a uložil žalované povinnost k její úhradě. 9. Protože žalovaná svoji povinnost k náhradě vyplaceného pojistného plnění nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o.z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, předžalobní upomínka a sepis žaloby s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč k těmto třem úkonům právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). 12. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.