12 C 278/2020-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 17 564 Kč a příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že se žalovanou uzavřela dne 30. 11. 2017 smlouvu o dodávce plynu, na jejímž základě dodávala žalované plyn do odběrného místa na adrese [adresa], kde jej žalovaná odebírala. Součástí smlouvy byly všeobecné podmínky poskytování služeb žalobkyně. Fakturou [číslo] vyúčtovala žalobkyně plyn dodaný žalované ve zúčtovacím období od 20. 11. 2018 do 26. 2. 2019 s nedoplatkem 17 364 Kč, splatným ke dni 26. 3. 2019. Na uvedený nedoplatek žalovaná ničeho neuhradila. K úhradě dlužných plateb byla žalovaná opakovaně vyzývána prostřednictvím upomínek, proto žalobkyni v souladu s čl. IV. všeobecných podmínek vzniklo právo na poplatek ve výši 100 Kč za každou z upomínek. Poplatky byly vyúčtovány fakturou ze dne 30. 1. 2019 a fakturou ze dne 15. 4. 2019 Ani tyto poplatky žalovaná neuhradila. 2. Žalovaná je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobkyně je právnickou osobou, která má sídlo v České republice, tedy státu, který je členem Evropské unie a žalovaná je státním občanem Slovenské republiky. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a právního řádu, jímž se věc řídí, je proto nutno vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaná má bydliště v České republice na [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaná není státním příslušníkem České republiky, má zde však své bydliště. 3. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovanou, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”) vyjádřila k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Dne 30. 11. 2017 uzavřela žalobkyně se žalovanou Smlouvu o sdružených službách dodávky plynu, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalované sjednané množství plynu, převzít odpovědnost za odchylku a zajistit distribuci plynu do odběrného místa na adrese [adresa]. Žalovaná se zavázala žalobkyni za dodaný plyn řádně a včas zaplatit sjednanou cenu, další sjednané platby a za související distribuční služby cenu regulovanou. Žalovaná se zavázala platit zálohy ve výši 2 000 Kč měsíčně (prokázáno Smlouvou o sdružených službách dodávky plynu a Všeobecnými podmínkami poskytování služeb). Fakturou [číslo] vyúčtovala žalobkyně plyn dodaný žalované ve zúčtovacím období od 20. 11. 2018 do 26. 2. 2019 v celkovém množství 13 213,74 MWh s nedoplatkem 17 364 Kč, splatným ke dni 26. 3. 2019 (prokázáno fakturou [číslo]). K úhradě dlužných plateb byla žalovaná ve dvou případech vyzývána, čímž jí vznikla povinnost zaplatit poplatek ve výši 100 Kč za každou z upomínek (předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2019 a Všeobecnými podmínkami poskytování služeb a Sazebníkem poplatků a smluvních sankcí). 5. Na základě provedeného dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, a po přihlédnutí ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl soud k závěru o skutkovém stavu: žalobkyně dodávala žalované plyn na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu. Žalobkyně následně poskytnuté služby dodávky plynu vyúčtovala fakturou [číslo] s nedoplatkem 17 364 Kč splatným ke dni 26. 3. 2019, na který žalovaná ničeho neuhradila. Žalobkyně žalované dále vyúčtovala dva poplatky ve výši 100 Kč za každou ze dvou upomínek k úhradě dlužných plateb. 6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o sdružených službách dodávky plynu zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací. 7. Mezi žalobkyní a žalovanou tedy byla v souladu s ustanovením § 72 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu, kterou žalobkyni vznikla povinnost dodávat žalované plyn do odběrného místa oproti povinnosti žalované za dodaný plyn zaplatit. Žalobkyně své povinnosti splnila a dodaný plyn řádně vyúčtovala. Řádně vyúčtovala také smluvené poplatky za upomínky k úhradě dlužných plateb. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by vzniklé pohledávky žalobkyně uhradila, že její povinnost k úhradě těchto částek nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu nedoplatku za dodávku plynu a z titulu sjednaných poplatků za oprávněný a uložil žalované povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. 8. Protože žalovaná svoji povinnost k úhradě pohledávek žalobkyně nesplnila řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok na úroky z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal podmínky pro její prodloužení či plnění ve splátkách. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 564 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 12. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a.t. neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyní podávané návrhy v druhově totožných věcech (neuhrazené faktury za spotřebu plynu a elektřiny, včetně navazujících poplatků), mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobkyně podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Její žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná indiv