13 C 439/2020-16 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného 23. 1. 2020 formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně úhradu nedoplatku z vyúčtování dodávky elektřiny své právní předchůdkyně [právnická osoba], od které ji nabyla postoupením dle smlouvy z 13. 10. 2017. 2. Konkrétně nedoplatek z vyúčtování dodávky sjednané smlouvou o sdružených službách ze dne 5. 3. 2008 v odběrném místě [ulice a číslo], [obec], ve výši 2 309 Kč za období od 15. 4. 2016 do 17. 1. 2017, provedeného fakturou [číslo] splatnou dne 13. 2. 2017, znějící původně na nedoplatek 2 664 Kč, ze kterého měl uhradit žalovaný pouze 355 Kč. Ode dne následujícího po tvrzené splatnosti vyúčtování pak žalobkyně nárokovala též zákonný úrok z prodlení. 3. Po skutkové stránce soud zjistil, že dne 5. 3. 2008 byla skutečně uzavřena žalovaným tvrzená smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny. Dodávka za nárokované období pak byla vyúčtována fakturou [číslo] kdy se jednalo zároveň o konečný účet žalovaného. Z faktury však není zřejmé potvrzení osobního převzetí a ani nelze dovodit, že by se dostala před datem tvrzené splatnosti či alespoň kdykoliv později do dispozice žalovaného. 4. Vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, pokud jde o elektřinu, se po právní stránce řídí jednak obecnými ustanoveními o kupní smlouvě a dále speciálními předpisy, především zákonem č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění rozhodném k datu uzavření předmětné smlouvy. 5. Ustanovení § 50 odst. 1 energetického zákona, stanoví, že ze smlouvy o dodávce elektřiny vznikne obchodníkovi s elektřinou nebo výrobci elektřiny povinnost dodávat jinému účastníkovi trhu s elektřinou elektřinu a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu. U těchto dodávek je však nutné provést vyúčtování v souladu s prováděcí vyhláškou a s řádně provedeným vyúčtováním zákazníka seznámit, jinak nemůže nastat splatnost nedoplatku. 6. Žalobkyně v řízení prokázala existenci smluvního vztahu a provedení vyúčtování za dané období. Aby však splatnost žalované částky mohla nastat, a bylo ji tak možné v řízení přiznat, musel mít žalovaný možnost se s řádně provedeným vyúčtováním seznámit bez ohledu na to, zda tak i učinil, resp. bylo povinností žalobkyně toto prokázat. Žalobkyně by musela v řízení dotvrdit a prokázat, kdy žalovaný tuto možnost měl a vyúčtování se do jeho dispozice dostalo. Nepřímo by to bylo možné dovodit i z tvrzené částečné platby, ke které však žalobkyně nepředložila žádný důkaz, stejně jako k tomu, zda a kdy se vyúčtování její právní předchůdkyně k žalovanému dostalo. 7. Jelikož se žalobkyně k jednání nedostavila, nemohl jí soud k doplnění tvrzení a důkazů vyzvat ani poučit o následcích nesplnění této výzvy. Toto však jde k tíži žalobkyně, která se svou neúčastí této procesní výhody vzdala. Jelikož s koncem jednání nastává zákonná koncentrace řízení, není později možné již nic dalšího doplňovat. Nebylo proto možné vyhovět požadavku v omluvě, aby soud případně vyzýval ještě dodatečně. 8. Za tohoto stavu tak soudu nezbylo než žalobu bez dalšího zamítnout, a nebylo tedy smysluplné provádět jakékoliv jiné důkazy, které by tak na věci, resp. výsledku řízení, nemohly nic změnit. A to ani k postoupení pohledávky, kterou nebylo možné přiznat. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy nárok by měl v řízení úspěšný žalovaný, tomu však žádné nevznikly.