18 C 272/2020-11 — Okresní soud v Liberci

Žalováno ve věci bylo 23. 3. 2018 s tím, že žalobce poskytuje služby telefonických elektronických komunikací a umožňuje provádět platební transakce, kdy v žalobě je specifikováno blíže, jakým způsobem a to na základě všeobecných podmínek. Žalovaný byl v době poskytnutí platebních transakcí tj. době od 16.10.2014 do 15.11.2014 účastníkem telefonní stanice číslo [tel. číslo] a číslo [tel. číslo] (dále jen "telefonní číslo") na základě Smluv o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne 30.10.2014. V tomto konkrétním případě se jednalo o komerční služby uvedené ve vyúčtování - faktuře [číslo] za dané telefonní číslo, za období od 16.10.2014 do 15.11.2014 v celkové výši 3.303,00 Kč. Částka, která má být prostřednictvím elektronického komunikačního zařízení zaplacena, je za dané zúčtovací období uvedena v samostatné části pravidelného vyúčtování odděleně od služeb elektronických komunikací (Souhrnný účet za telefonní číslo + [tel. číslo] a číslo [tel. číslo]). Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil za platební transakce realizované v období od 16.10.2014 do 15.11.2014, byla mu dne 09.03.2015 ve smyslu ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. zaslána upomínka (Zrušení poskytování služeb) k úhradě všech dlužných částek, tedy jak za služby elektronických komunikací, tak za platební transakce. Následně byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě dlužných faktur v zásilce Upomínka za mobilní služby ze dne 05.05.2015, ve které byl upozorněn na následek neuhrazení dlužných částek. Splatnost poslední faktury [číslo] obsahující platební transakce nastala dne 03.12.2014. Po splatnosti je požadováno zákonné příslušenství dle nař. vl. č. 351/2013 Sb. Ve věci bylo rozhodnuto v písemném řízení podle § 115a o.s.ř. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, nárok nezpochybnil, zaplacení neprokázal. Ve zkráceném odůvodnění se uvádí, že mezi stranami došlo k uzavření smluvního vztahu o poskytování služeb elektronických komunikací od 30. 10.2014 a žalobce doložil souhrnný účet za uvedená telefonní čísla, dále podmínky pro poskytování těchto veřejných služeb a ceník. Částka pak byla upomínána. Poskytování služeb bylo zrušeno, tak jak žalobce uvádí. Toto žalobce doložil. Žalobce pak kvituje služby podle zák. č. 127/2005 Sb. o elektronických komunikacích, mezi stranami byl platně uzavřen závazkově právní vztah, ze kterého vznikly povinnosti žalovanému za zaplacené služby vyúčtované v souladu s ceníkem zaplatit a žalobě bylo proto jako důvodně vyhověno co do základu i zákonného příslušenství, viz shora. Úspěšný žalobce má právo podle § 142 o.s.ř. na náhradu nákladů řízení a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a ve spojení s nálezem Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., za zaplacený soudní poplatek 400 Kč a 2 paušály dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za 2 úkony, předžalobní výzva, návrh ve věci po 100 Kč, celkem jak uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.