29 C 125/2020-11 — Okresní soud v Liberci

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaného u zdejšího soudu dne 29. 1. 2020 se žalobce domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu částku 4 210 Kč s příslušenstvím z titulu porušení dohody o uznání dluhu. Žalovaný s žalobcem uzavřel dne 27. 2. 2018 dohodu o uznání dluhu. Žalovaný v ní uznal svůj dluh vůči žalobci co do důvodu i výše celkem ve výši 7 010 K a zavázal se jej uhradit v 14 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se však dle žalobce dostal do prodlení s plněním dvou splátek, a to splátky č. 6 a č. 7. Žalobce proto následně využil svého oprávnění a dluh zesplatnil. Žalovanému odeslal dne 15. 1. 2020 oznámení o zesplatnění dluhu spolu s předžalobní upomínkou. Žalovaný na svůj dluh od data uzavření dohod o uznání dluhu do podání žaloby uhradil celkem 2 800. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 o.s.ř.) v rozsahu účastníky uplatněných tvrzení a důkazů (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.). Za situace, kdy žalovaná strana zůstala v řízení nečinná, tak soud vycházel z tvrzení žalobce a jím navržených a soudem provedených důkazů a rozhodl na základě takto zjištěného skutkového stavu. 3. Protože věc bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud vyzval účastníky, aby se vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.) a stanovil jim lhůtu k vyjádření. Současně soud k výzvě připojil doložku, že nevyjádří-li se účastník v určené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili, a proto soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Při svém rozhodování vyšel soud z následujícího závěru o skutkovém stavu věci. Mezi žalobcem a žalovaným došlo dne 27. 2. 2019 k uzavření dohody o uznání dluhu (dále jen„ Dohoda“). Žalovaný se zavázal žalobci splácet pohledávku vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce [právnická osoba]. Pohledávka za žalovaným přešla na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2018 uzavřené mezi žalobcem a právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] Na základě Dohody se žalovaný zavázal žalobci zaplatit celkem 14 splátek po 500 Kč, 15. splátka činila 510 Kč. Součástí Dohody bylo ujednání o zesplatnění celého dluhu, v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se zaplacením částky odpovídající nejméně dvěma plným splátkám. Dopisem ze dne 15. 1. 2020 byl žalovaný informován o zesplatnění pohledávky, když se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 25. 9. 2019 a byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 4 210 Kč. Žalobce žalovaného opětovně vyzval k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 15. 1. 2020. Celková dlužná částka činí 4 210 Kč. 5. Na základě uvedeného skutkového závěru o skutkovém stavu věci posoudil soud věc po právní stránce následujícím způsobem. Dle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Po právní stránce byla v souladu s uvedeným ustanovením uzavřena dohoda o uznání dluhu, ze které žalovanému plynul závazek hradit sjednané splátky. Z důvodu, že žalovaná řádně a včas nehradil sjednané splátky, došlo k zesplatnění pohledávky dle ujednání obsaženého v Dohodě. Žalobce zároveň prokázal, že žalovaného informoval o zesplatnění dluhu a vyzýval jej k úhradě dlužné částky. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobci dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně této částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě. 7. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 210 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 100 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. h) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.