29 C 203/2020-13 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 21 903,95 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil především tím, že mezi účastníky řízení došlo dne 14. 2. 2011 k uzavření smlouvy o kontokorentním úvěru na Osobním účtu [číslo]. Na základě Smlouvy žalovanému poskytnul úvěr, přičemž jeho limit byl sjednán ve výši 5 000 Kč. Kontokorent byl poskytnut k Osobnímu účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Na základě dodatku [číslo] který byl uzavřen dne 1. 10. 2018, byla sjednána výše kontokorentu 18 000 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úroky ve výši 18,90 % p. a. a současně se zavázal žalobci hradit veškeré náklady a výdaje, které žalobci vzniknou v souvislosti se Smlouvou. Žalovaný překročil rámec sjednaného limitu a přes výzvy jej nevyrovnal. Žalovaný byl v konečném zůstatku až – 21 903,95 Kč. Žalovaný tak porušil svou povinnost a žalobce využil svého oprávnění a prohlásil celou dlužnou pohledávku za splatnou ke dni 2. 5. 2019 a převedl pohledávku na úvěrový účet nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet] O tomto byl žalovaný informován dopisem ze dne 2. 5. 2019. Ke dni zesplatnění úvěru vznikla žalobci za žalovaným pohledávka ve výši 21 950,06 Kč. Tato částka se skládá z dlužné jistiny 21 903,95 Kč a dlužného úroku z prodlení ve výši 46,11 Kč. Žalobce se dále domáhal zákonného úroku z prodlení od 3. 5. 2019 do zaplacení a obchodního úroku ve výši 18,90 % p. a. z dlužné jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění, tedy od 3. 5. 2019 d zaplacení. 2. Žalobce žalovanému zaslal výzvu k plnění před podáním žaloby. 3. Již v podané žalobě souhlasil žalobce s rozhodnutím bez nařízení jednání. Soud využil ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.s.ř.“ a žalovaného usnesením vyzval k vyjádření k záměru soudu rozhodnout bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu ustanovení § 46b písm. a) o.s.ř., ve Slovenské republice, kde mu byly doručeny dle místních předpisů, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Při svém rozhodování vycházel soud z následujícího skutkové stavu. Žalovaný uzavřel s žalobcem dne 14. 2. 2011 smlouvu o kontokorentním úvěru na Osobním účtu. Žalobce se zavázal žalovanému poskytnout na bankovním účtu č. [bankovní účet] úvěr až do výše 5 000 Kč. Dále účastníci uzavřeli dne 1. 10. 2018 Dodatek ke smlouvě o kontokorentním úvěru vedeném na účtu č. [bankovní účet], na základě kterého byl navýšen výši kontokorentního úvěru na 18 000 Kč. Úroková sazba úvěru byla stanovena ve výši 18,90 % p. a. a bylo sjednáno, že se počítá ze skutečné výše dosud neuhrazené jistiny denně. Žalovaný byl oprávněn úvěr čerpat opakovaně do výše úvěrového rámce, a to po dobu trvání úvěru. Dopisem ze dne 2. 5. 2019 oznámil žalobce žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 2. 5. 2019. Dále žalovanému sdělil, že nepovolený debetní zůstatek převedl na účet nepovolených debetních zůstatků, a to ve výši 21 950,06 Kč a žalovaného vyzval k jeho úhradě. Žalobce prokázal, že žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky ve výši 25 129,73 Kč dopisem ze dne 19. 12. 2019. 5. Po právní stránce soud posuzoval věc podle ustanovení smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), dle ustanovení § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Posouzením všech předložených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 o. s. ř.), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. 7. Mezi žalobcem a žalovaným byla v souladu s výše uvedenými ustanoveními uzavřena smlouva o úvěru, ze které žalobci plynul závazek poskytnout úvěr žalovanému, a to poskytnutím možnosti čerpat finanční prostředky do sjednaného úvěrového rámce, který byl v průběhu závazkového vztahu mezi účastníky navýšen z původních 5 000 Kč na 18 000 Kč. Žalovaný přečerpal sjednaný úvěrový rámec, žalobce tak úvěr zesplatnil a dlužnou přečerpanou jistinu převedl na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků. Žalovaný byl o tomto vyrozuměn, přesto dlužnou částku žalobci neuhradil. Žalobce prokázal, že žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky před podáním žaloby, vzniklo mu tak právo na přiznání náhrady nákladů. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobci dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě. 8. Na základě zjištěného skutkového stavu a předložených důkazů ze strany žalobce soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, neboť se žalobci podařilo předloženými listinnými důkazy prokázat tvrzení obsažená v žalobě. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl. 9. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octl se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 329 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 877 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 903,95 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhrada nákladů je splatná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta.