12 C 308/2020-15 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 4 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z vymáhané částky. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl dne 11. 11. 2018 v 23:00 hodin přijat ke krátkodobému detoxikačnímu pobytu v protialkoholní a protitoxikomanické záchytné stanici, kde bylo žalovanému poskytnuto ošetření s následnou hospitalizací. Žalobkyně současně provedla u žalovaného vyšetření přítomnosti alkoholu nebo jiné návykové látky, přičemž u žalovaného byla prokázána přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky. K propuštění žalovaného došlo následující den. Vzhledem k tomu, že u žalovaného byla prokázána přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, je žalovaný povinen žalobkyni uhradit vyšetření, jakož i dopravu, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici. Podle ceníku žalobkyně je poplatek za služby spojené s péčí na záchytné stanici stanoven na částku 3 500 Kč a dále je stanoven poplatek ve výši 500 Kč, a to každému, kdo je hospitalizován na záchytné stanici a je mu provedeno toxikologické vyšetření na přítomnost psychoaktivní látky v moči nebo plynová chromatografie (toxikologické vyšetření na přítomnosti alkoholu v krvi). Tyto částky žalobkyně vyúčtovala žalovanému. Žalovaný ani přes upomínku ničeho neuhradil. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b o.s.ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci; žalovaný byl dne 11. 11. 2018 v 23:00 hodin přijat na protialkoholní a protitoxikomanickou záchytnou stanici provozovanou žalobkyní, kde bylo žalovanému poskytnuto ošetření. Současně bylo u žalovaného provedeno vyšetření na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, a to s pozitivním výsledkem. Pobyt, ošetření a vyšetření na přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky žalobkyně řádně v souladu s ceníkem vyúčtovala fakturou [číslo] na částku 4 000 Kč, splatnou ke dni 27. 11. 2018. Na danou částku žalovaný ničeho neuhradil. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky. 6. Po právní stránce vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném náklady na dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt žalovaného na záchytné stanici, neboť žalovanému byla vyšetřením prokázána přítomnost návykové látky. Žalobkyně ošetření, pobyt a vyšetření žalovaného v protialkoholní záchytné stanici řádně vyúčtovala v souladu s ceníkem. Žalovaný přitom netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni zbytek účtované částky uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně uplatněné částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě. 7. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě fakturované částky nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč k uvedeným třem úkonům právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.), když advokát žalobkyně je plátcem této daně. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 9. V odůvodnění rozsudku soud s odkazem na ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, neboť proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.