12 C 365/2020-16 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 1 003 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba], [IČO], s žalovaným uzavřela dne 24. 5. 2019 pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla Renault CLIO 1.2 RL, [registrační značka]. Z uzavřené pojistné smlouvy plynul žalovanému závazek hradit sjednané pojistné ve výši 669 Kč čtvrtletně, splatné vždy k 24 dni druhého, pátého, osmého a jedenáctého měsíce příslušného roku. Svoji povinnost však žalovaný porušil, když neuhradil pojistné splatné dne 24. 5. 2019. Toto pojistné neuhradil ani přes výzvu k úhradě s upozorněním na možnost zániku pojištění v důsledku nezaplacení. Pro nezaplacení pojistného došlo k zániku pojištění ke dni 11. 9. 2019. Žalovaná částka představuje pojistné za období od 24. 5. 2019 do 11. 9. 2019, a poplatek ve výši 200 Kč za odeslání upomínky. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva řádně doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. Soud proto rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba], [IČO], jakožto právnickou osobou oprávněnou k provozování pojišťovací činnosti a žalovaným byla dne 24. 5. 2019 uzavřena pojistná smlouva [číslo] s počátkem pojištění od 24. 5. 2019. Předmětem smlouvy bylo pojištění vozidla zn. Renault CLIO 1.2 RL, [registrační značka]. Z uzavřené pojistné smlouvy plynul žalovanému závazek hradit sjednané pojistné ve výši 2 676 Kč ročně, splatné na základě čtvrtletních splátek ve výši 669 Kč. Svoji povinnost však žalovaný porušil, když neuhradil pojistné splatné dne 24. 5. 2019. Toto pojistné neuhradil ani přes výzvu k úhradě s upozorněním na možnost zániku pojištění v důsledku nezaplacení. Pro nezaplacení pojistného došlo k zániku pojištění ke dni 11. 9. 2019. Žalovaný dluží na pojistném částku 803 Kč. Žalobkyně zároveň prokázala, že došlo k upomínání žalovaného k úhradě dlužné částky, pročež její právní předchůdkyni vzniklo právo požadovat sjednané náklady za odeslání upomínky ve výši 200 Kč. Celková dlužná částka tudíž činí 1 003 Kč. Následně dne 21. 12. 2019 došlo k převodu pojistného kmene [anonymizována dvě slova] na žalobkyni. 5. Na základě uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle § 3 odst. 1, věty první a druhé zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Pojistitel je vždy povinen uzavřít pojistnou smlouvu, jestliže návrh na její uzavření neodporuje tomuto zákonu, zákonu upravujícímu pojistnou smlouvu nebo pojistným podmínkám pojistitele. Podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. Podle § 13 odst. 2 věty první zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo zákona. 6. Dle § 105b odst. 1 věty prvé zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, dnem kdy došlo k převodu pojistného kmene nebo jeho části, vstupuje přebírající pojišťovna do všech práv a povinností předávající pojišťovny, které byly předmětem převodu pojistného kmene nebo jeho části. 7. Po právní stránce byla v souladu s výše citovanými ustanoveními uzavřena smlouva o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ze které žalovanému plynul závazek hradit sjednané pojistné. Z důvodu neplacení pojistného pak v souladu s ustanovením § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla smlouva zanikla dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené v upomínce. Za dobu do konce měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, má pojistitel právo požadovat sjednané pojistné. Žalobkyně zároveň prokázala, že došlo k upomínání žalovaného k úhradě dlužné částky, pročež její předchůdkyni vzniklo právo na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s tímto upomínáním. Spolu s převodem pojistného kmene [anonymizována dvě slova] na žalobkyni, vstoupila žalobkyně v souladu s ustanovením § 105b odst. 1 věty prvé zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, do všech práv a povinnosti z citované pojistné smlouvy. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by žalobkyni dluh uhradil, že mu povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto shledal žalobu ohledně této částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě. 8. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě pojistného nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby: převzetí zastoupení, předžalobní upomínka a sepis žaloby s výší mimosmluvní hodnoty za jeden úkon právní služby 200 Kč a paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši 300 Kč k těmto třem úkonům právní služby (§ 14b odst. 5 písm. a) a.t.), s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 189 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).