13 C 36/2021-12 — Okresní soud v Liberci

Manžel dne 1. 2. 2021 zahájil rozvodové řízení, kdy tvrdil, že manželství bylo uzavřeno 29. 6. 2007 v Železném Brodě, a v současné době je třeba vztah ukončit. Neshody ohledně společného soužití vedly k hádkám, tyto se nepodařilo odstranit, kdy situace vyvrcholila ukončením společného bydlení v únoru 2020. Manželka, která se dostavila k jednání, potvrdila, že manželství existuje již jen formálně a i ona se chce dát rozvést. Potvrdila, že účastníci spolu již rok ani nebydlí, kdy tomu předcházely bouřlivé neshody. Po skutkové stránce soud z oddacího listu zjistil, že účastníci uzavřeli manželství tak, jak je uvedeno shora. Při svém účastnickém výslechu pak manželé shodně uvedli, že manželství je pouze formální, ani jeden z nich nevidí jinou možnost než rozvod. Ani jeden z nich za poslední rok nepociťoval potřebu vztah obnovit a ani to nezkoušeli. Je tak třeba to pouze právně dokončit. Oba účastníci pak potvrdili, že nemají žádné společné děti. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze tedy očekávat jeho obnovení, současně je podle odst. 3, mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, nelze rozvést dříve, než je rozhodnuto o jeho poměrech v době po rozvodu. Dle § 756 o. z. soud zjišťuje existenci rozvratu a jeho příčiny. Ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že jejich manželství je již toliko formálním vztahem, kdy oba vyloučili, že by je ještě bylo možno obnovit. Za situace, kdy spolu již rok ani už nebydlí, pak nelze než uzavřít, že manželství je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud proto vyhověl návrhu a manželství rozvedl, když není smysluplné proti vůli obou manželů zachovávat jeho toliko formální existenci. Pokud jde o příčinu, dle shodných tvrzení účastníků to bylo odcizení v důsledku jejich rozporů, kdy neshody se týkaly společného soužití. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 23 z. ř. s., kdy až na situace, kdy to okolnosti případu odůvodňují, nemá v tomto typu řízení žádný z účastníků na jejich náhradu právo.