13 C 414/2021-10 — Okresní soud v Liberci

1. Manžel dne [datum] zahájil rozvodové řízení, kdy tvrdil, že manželství bylo uzavřeno 2. 12. 1978 před [stát. instituce] a je již pouze formální. Uvedl, že v srpnu 2012 se odstěhoval ze společné domácnosti, a to pro dlouhodobé neshody, od té doby s manželkou nežijí. Společné děti jsou již zletilé a manželství neplní své funkce. Devět let již žije se svou novou partnerkou. 2. Manželka při nařízeném jednání potvrdila, že manželství je pouze formální, kdy asi před [číslo] lety si manžel našel jinou partnerku a od té doby manželství nefungovalo. Před zmíněnými 9 lety ho proto vyzvala, aby opustil společnou domácnost a za této situace se i ona chce dát rozvést, protože není možné jiné řešení. 3. Po skutkové stránce soud z oddacího listu zjistil, že účastníci uzavřeli manželství tak, jak je uvedeno shora. Při svém účastnickém výslechu pak manželé shodně uvedli, že skutečně se manželství rozpadlo proto, že se manžel realizoval v jiném vztahu. Rovněž vypověděli, že jeho obnovení není možné, když spolu dlouhá léta už ani nebydlí a je v podstatě potřeba dát do souladu formální stav s tím skutečným. 4. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze tedy očekávat jeho obnovení, současně je podle odst. 3, mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, nelze rozvést dříve, než je rozhodnuto o jeho poměrech v době po rozvodu. Dle § 756 o. z. soud zjišťuje existenci rozvratu a jeho příčiny. 5. Ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že jejich manželství je již toliko formálním vztahem, kdy oba vyloučili, že by je ještě bylo možno obnovit. Manželé se rozstěhovali již před více jak 9 lety a od té doby neprojevili zájem se k sobě vrátit. Za této situace pak nelze než uzavřít, že manželství je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud proto vyhověl návrhu a manželství rozvedl, když není smysluplné proti vůli obou manželů v rozporu s realitou zachovávat jeho toliko formální existenci. Pokud jde o příčinu, dle shodných tvrzení účastníků to bylo navázání jiného vztahu manželem, které vedlo k faktickému rozchodu manželů. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 23 z. ř. s., kdy až na situace, kdy to okolnosti případu odůvodňují, nemá v tomto typu řízení žádný z účastníků na jejich náhradu právo. S ohledem na příčinu by bylo možné řešit, zda by nárok případně nevznikl manželce, nicméně oba účastníci navrhovali shodně, aby náklady nebyly nikomu z nich přiznány, kdy tak manžel nese náklady na soudní poplatek a manželka na své zastoupení.