15 C 388/2020-17 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 3 398 Kč a příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení. Podanou žalobu odůvodnila zejména tím, že dne 4. 10. 2016 žalovaný uzavřel se [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na jejímž základě dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa]. Žalovaný se zavázal za dodávanou elektřinu uhradit řádně a včas dohodnutou cenu. Fakturou [číslo] vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému v zúčtovacím období od 28. 2. 2017 do 5. 1. 2018 při spotřebě celkem 1,150 MWh s nedoplatkem 2 010 Kč, splatným ke dni 22. 1. 2018. Fakturou [číslo] vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému v zúčtovacím období od 6. 1. 2018 do 19. 2. 2018 s nedoplatkem 188 Kč, splatným ke dni 7. 3. 2018. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků, byl celkem čtyřikrát upomínán k úhradě plateb, za což mu předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala částku 95 Kč jako smluvní poplatek za zaslání každé výzvy, celkem tak 380 Kč. Dále žalovanému předchůdkyně žalobkyně vyúčtovala smluvní poplatek za odpojení z důvodu neoprávněného odběru ve výši 820 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 předchůdkyně žalobkyně postoupila ke dni 12. 6. 2020 svoje pohledávky za žalovaným na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dne 17. 6. 2020. Postoupené pohledávky žalovaný neuhradil. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise. 3. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 4. Při svém rozhodnutí soud vycházel z následujícího závěru o skutkovém stavu věci: Dne 4. 10. 2016 uzavřela předchůdkyně žalobkyně s žalovaným smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se zavázala dodávat žalovanému elektřinu a zajišťovat na vlastní jméno a vlastní účet distribuci elektřiny a související služby do odběrného místa na adrese [adresa]. Žalovaný se zavázal za dodanou elektřinu zaplatit cenu stanovenou ceníkem předchůdkyně žalobkyně. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky. Fakturou [číslo] splatnou ke dni 22. 1. 2018, vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému v zúčtovacím období od 28. 2. 2017 do 5. 1. 2018 v celkovém množství 1,150 MWh s nedoplatkem 2 010 Kč. Fakturou [číslo] znějící na celkovou částku 188 Kč, splatnou ke dni 7. 3. 2018, vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně elektřinu dodanou žalovanému v zúčtovacím období od 6. 1. 2018 do 19. 2. 2018 s nedoplatkem 188 Kč. Dále pak fakturou [číslo] splatnou ke dni 7. 3. 2018, vyúčtovala předchůdkyně žalobkyně žalovanému smluvní pokutu za odpojení z důvodu neoprávněného odběru v částce 820 Kč, a to v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami. Předchůdkyně žalobkyně zaslala žalovanému celkem čtyři upomínky za elektřinu, za které si dle ceníku účtovala poplatek po 95 Kč, který v každé upomínce uplatnila (splatnost dne 26. 7. 2017, 12. 9. 2017, 30. 10. 2017, 12. 2 2018) a to v souladu s Všeobecnými obchodními podmínkami, podle něhož je žalovaný povinen uhradit paušalizované náklady spojené se zasíláním výzev, upomínek apod. Smlouvou ze dne 13. 10. 2017 byly pohledávky za žalovaným postoupeny ke dni 12. 6. 2020 na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 17. 6. 2020. 5. Podle ustanovení § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. 6. Podle § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1881 odst. 1 o. z. lze postoupit pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dle 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 7. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným tedy byla v souladu s ustanovením § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou předchůdkyni žalobkyně vznikla povinnost dodávat žalovanému elektřinu do odběrného místa oproti povinnosti žalovaného za dodanou elektřinu zaplatit sjednanou cenu. Předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost splnila a dodanou elektřinu řádně vyúčtovala, žalovaný však netvrdil ani neprokázal, že by vzniklý nedoplatek uhradil, že jeho povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Následně došlo k řádnému postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Soud proto považuje nárok žalobkyně na zaplacení jí v žalobě uplatněné částky z titulu nedoplatku za dodávku elektřiny a poplatků spojených s náklady na zaslání upomínek za oprávněný a uložil žalovanému povinnost tuto částku žalobkyni uhradit. 8. Protože žalovaný svoji povinnost k úhradě nedoplatku nesplnil řádně a včas, je v prodlení. Žalobkyni proto vznikl v souladu s § 1970 o. z. nárok na úrok z prodlení. Protože žalobkyně požaduje výši úroků z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., je její nárok i v této části po právu, a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 398 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. 10. Při posouzení oprávněnosti náhrady nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 14b a.t. neboť z obsahu návrhu je zřejmé, že jde po obsahové stránce o formulace, které žalobkyně opakovaně, ve skutkově a právně obdobných věcech do formuláře vpisuje a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyní podávané návrhy v druhově totožných věcech (neuhrazené faktury za spotřebu elektřiny), mají stejnou strukturu, stejné rozvržení vylíčení rozhodných skutečností a stejné formulační obraty. Tedy žalobkyně podává řadu žalob, které se zásadním (ani jakkoliv podstatným) způsobem neliší od jiných žalob v obdobných věcech. Její žaloby jsou tak ve skutkové i právní rovině typově shodné. Je tak evidentní, že žalobkyně vychází při sepisování návrhu na vydání platebního rozkazu ze vzoru, který je u ní ustálený v těchto věcech. Samozřejmě je nezbytné vždy v každé věci změnit označení žalovaného a výši pohledávky, stejně jako označení smlouvy a den jejího uzavření. Toto je však pouze nezbytná individualizace ustáleného vzoru, bez níž by jinak vůbec návrh nemohl být podán. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Proto byl při rozhodování o náhradě nákladů řízení použit § 14b a. t. 11. Soud dále dodává, že uvedení rozhodných skutečností v žalobě je zákonnou povinností žalobkyně (§ 79