17 C 433/2020-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 30. 6. 2020 doplněným podáním ze dne 19. 10. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4 624 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná je vedena jako provozovatel osobního automobilu, [registrační značka], [VIN kód], přičemž žalovaná neměla ode dne 16. 3. 2019 do dne 15. 6. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Dlužná částka se skládá ze základu příspěvku ve výši 4 324 Kč, který je tvořen zákonnou sazbou 47 Kč/den vynásobenou počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy 92 dní. Dále žalobkyně nárokuje částku 300 Kč představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/199 Sb. [název žalobkyně] zaslala žalované výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne [datum], která byla doručena žalované dne [datum], s tím, že splatnost příspěvku nastává nejméně po uplynutí 30 dnů od doručení této výzvy. Žalovaná do dnešního dne ničeho nezaplatila. 2. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaná se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřila, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalované byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 4 324 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť žalovaná je evidována jako provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód] a vozidlo nemá ve výše uvedeném období uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 47 Kč. Poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva pak činí částku 300 Kč. Žalované byla výzva doručena dne [datum]. 4. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že na vztah žalobkyně a žalované dopadá ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, (dále jen„ zákon“). Žalovaná, co by osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 zákona), je v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona povinna zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti, kdy nebylo sjednáno tzv. povinné ručení. Podle § 4 odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, tedy 92 dní, a výše denní sazby podle druhu vozidla, tedy 47 Kč (§ 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Podle § 4 odst. 4 zákona je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které činí 300 Kč (§ 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Konečně lhůta ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek činí dle § 4 odst. 7 zákona nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, splatnost příspěvku nastala [datum]. 5. Žalovaná v průběhu řízení nepředložila ani neoznačila žádný důkaz, který by prokazoval úhradu dlužné částky, případně jinou skutečnost, na základě které by povinnost žalované zanikla. Vzhledem k výše uvedenému proto soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení podle § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za dva úkony právní služby realizované před podáním návrhu ve věci (dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a. t.) a z částky 100 Kč za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci (dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t.) včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč.