17 C 509/2020-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 5 893 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný je veden jako provozovatel osobního automobilu, [registrační značka] [číslo], [VIN kód], přičemž žalovaný neměl ode dne 15. 1. 2019 do dne 13. 5. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Dlužná částka se skládá ze základu příspěvku ve výši 5 593 Kč, který je tvořen zákonnou sazbou 47 Kč/den vynásobenou počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy 119 dní. Dále žalobkyně nárokuje částku 300 Kč představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/199 Sb. [název žalobkyně] zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu [anonymizováno] ze dne 11. 7. 2019, která byla doručena žalovanému dne 26. 7. 2019, s tím, že splatnost příspěvku nastává nejméně po uplynutí 30 dnů od doručení této výzvy. Žalovaný do dnešního dne ničeho nezaplatil. 2. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 3. Žalobkyně na žádost soudu nepředložila žádný písemný důkaz, ze kterého by vyplývalo, že žalovanému byla výzva odeslaná dne 11. 7. 2019 doručena dne 26. 7. 2019. Na základě přípisu žalobkyně soudu sdělila, že výzva k úhradě příspěvku do garančního fondu byla žalovanému odeslána dne 11. 7. 2019 a dle výpisu ze sledování zásilek byla žalovanému doručena dne 29. 7. 2019, nicméně žalobkyně za den doručení výzvy žalovanému považuje 15. den po odeslání výzvy, tj. den 26. 7. 2019. Soud v rámci hospodárnosti nevyzýval žalobkyni k označení a předložení důkazu o doručení výzvy dne 26. 7. 2019 dle § 118a odst. 3 o.s.ř. při jednání, neboť z uvedeného je zřejmé, že předmětný důkaz neexistuje, neboť jej nemá žalobkyně k dispozici a nelze jej vyžádat ani u třetího subjektu. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky 5 593 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť žalovaný je evidován jako provozovatel vozidla [registrační značka], [VIN kód] a vozidlo nemá ve výše uvedeném období uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 47 Kč. Poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva pak činí částku 300 Kč. Žalovanému byla výzva doručena dne 29. 7. 2019. 5. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že na vztah žalobkyně a žalovaného dopadá ustanovení § 4 zákona. Žalovaný, co by osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 zákona), je v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti, kdy nebylo sjednáno tzv. povinné ručení. Podle § 4 odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, tedy 119 dní, a výše denní sazby podle druhu vozidla, tedy 47 Kč (§ 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Podle § 4 odst. 4 zákona je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které činí 300 Kč (§ 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Konečně lhůta ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek činí dle § 4 odst. 7 zákona nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, tedy v tomto případě ode dne 29. 7. 2019. 6. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal žalobu, co se týká jistiny, za důvodnou, a v tomto rozsahu ji zcela vyhověl. Soud žalobkyni přiznal úrok z prodlení podle § 1970 obč. zák. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ode dne 29. 8. 2019, tedy po uplynutí 30 denní lhůty ode dne doručení výzvy, a ve zbývajícím rozsahu nárokovaných úroků z prodlení žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, jelikož její neúspěch byl v poměrně nepatrné části. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů ve výši 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.