19 C 392/2020-25 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit celkovou částku 13 675,76 Kč s příslušenstvím, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí, a to z titulu smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny uzavřené účastníky dne 15. 4. 2019 pro odběrné místo na adrese [adresa žalované] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců od data účinnosti smlouvy s možností automatické prolongace smlouvy. Účinnost smlouvy nastala dne 9. 5. 2019. Z důvodu opakovaného porušení platebních povinností vyplývajících ze smlouvy žalovanou, konkrétně nezaplacením zálohy za měsíc červenec 2019 a srpen 2019, žalobce přípisem ze dne 6. 10. 2019 odstoupil od smlouvy pro neplnění platebních povinností žalované. Smluvní strany se ve Smlouvě dohodly, že cena elektřiny bude určena ceníkem žalobce platným pro dané fakturační období, a že splatnost vyúčtování spotřeby elektřiny bude stanovena ve faktuře za příslušné zúčtovací období. Smluvní strany si ve Smlouvě, v odstavci„ Ostatní ujednání“, ujednaly pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze Smlouvy, smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii Domácnost a 2 000 Kč pro kategorii Maloodběratel, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od [anonymizováno] do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace). Žalobce vyúčtoval žalované fakturou ze dne 6. 10. 2019 částku 46,25 Kč, splatnou dne 25. 10. 2019, a to za 0 MWh odebrané elektřiny za období od 9. 5. 2019 do 24. 9. 2019. Tento přeplatek žalobce zaslal žalované. Následně na základě nově, po vystavení původní Faktury, poskytnutých informací provozovatelem distribuční soustavy skrze OTE musela být uvedená Faktura žalobcem opravena opravným daňovým dokladem [variabilní symbol] ze dne 5. 11. 2019, na částku 3 322,01 Kč, za celkový objem odebrané elektřiny 0,848 MWh v období od 9. 5. 2019 do 24. 9. 2019. Tento opravný daňový doklad se stal splatný dne 25. 11. 2019. Na tuto fakturu nebyla ze strany žalované provedena žádná úhrada. Žalobce také vyúčtoval žalované v souladu s uzavřenou smlouvou smluvní pokutu za předčasné ukončení smlouvy ve výši 10 400 Kč, a to vyúčtováním smluvní pokuty [variabilní symbol] vystaveným dne 24. 9. 2019, splatné dne 4. 10. 2019 Smluvní pokutu žalobce v souladu se smlouvou požaduje za každý měsíc od září 2019 do listopadu 2021, tedy za 26 měsíců po 400 Kč. Na toto vyúčtování byla provedena částečná úhrada ve výši 46,25 Kč. K úhradě zbývá částka 10 352,75 Kč. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, na svoji obranu proti žalobou uplatněnému nároku netvrdila ani neprokazovala žádné skutečnosti. 3. Žalovaná byla usnesením ze dne 11. 11. 2020 vyzvána, aby se vyjádřil ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení, zda souhlasí s tím, aby soudem bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., s tím, že pokud se ve lhůtě soudem stanovené nevyjádří, bude se předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud proto rozhodl postupem podle ustanovení § 115a o.s.ř. 4. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěný následující skutkový stav: Ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 14. 5. 2018 bylo zjištěno, že žalobce jako obchodník a žalovaná jako zákazník uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny pro odběrné místo na adrese [adresa žalované] Smlouva byla uzavřena na dobu určitou 30 měsíců od data 9. 5. 2019 s možností automatické prolongace smlouvy. Smluvní strany se ve Smlouvě dohodly, že cena elektřiny bude určena ceníkem žalobce platným pro dané fakturační období, a že splatnost vyúčtování spotřeby elektřiny bude stanovena ve faktuře za příslušné zúčtovací období. Smluvní strany si ve Smlouvě, v odstavci„ Ostatní ujednání“, ujednaly pro případ, kdy zákazník opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze Smlouvy, smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklé neodebráním pro zákazníka nasmlouvané elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii Domácnost a 2 000 Kč pro kategorii Maloodběratel, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od [anonymizováno] do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace). Z faktury ze dne 6. 10. 2019 bylo zjištěno, že žalobce žalované vyúčtoval částku 46,25 Kč, splatnou dne 25. 10. 2019, a to za 0 MWh odebrané elektřiny za období od 9. 5. 2019 do 24. 9. 2019. Z faktury [variabilní symbol] bylo zjištěno, že následně na základě nově, po vystavení původní Faktury, poskytnutých informací provozovatelem distribuční soustavy skrze OTE musela být uvedená Faktura žalobcem opravena opravným daňovým dokladem [variabilní symbol] ze dne 5. 11. 2019, na částku 3 322,01 Kč, za celkový objem odebrané elektřiny 0,848 MWh v období od 9. 5. 2019 do 24. 9. 2019. Tento opravný daňový doklad se stal splatný dne 25. 11. 2019. Z vyúčtování smluvní pokuty [variabilní symbol] bylo zjištěno, že žalobce vyúčtoval žalované v smluvní pokutu ve výši 10 400 Kč za období od září 2019 do listopadu 2021, tedy za 26 měsíců po 400 Kč, neboť žalovaná nedodržela smluvní závazek. 5. Soud věc právně posoudil podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), kdy povinnosti výrobce nebo obchodníka s elektřinou ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby koresponduje povinnost zákazníka zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Podle ustanovení § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. Protože v řízení nebylo zjištěno, že žalovaná zaplatila žalobci fakturou vyúčtovanou dodanou elektřinu a smluvní pokuty, ani že tento nárok žalobce jinak zanikl, soud důvodné žalobě vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 768 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem. 8. Při rozhodování o nákladech řízení soud aplikoval ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť v daném případě je naplněn předpoklad pro určení snížené sazby odměny, a to skutečnost, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech. Z obsahu návrhu je zřejmé, že po obsahové stránce se v předmětném případě jedná o návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od ostatních návrhů odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován. Základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření je totožný či jen s drobnými odchylkami s ostatními návrhy žalobce podanými u zdejšího soudu. Totožnost spočívá i v jednotě v osobě žalobce a jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. Výše odměny přiznané za takový úkon proto musí odpovídat faktické náročnosti provedení tohoto úkonu, nikoliv samotné výši peněžitého plnění a to i bez ohledu na skutečnost, že v daném