20 C 122/2021-33 — Okresní soud v Liberci

[celé jméno manžela] se domáhal rozvodu manželství uzavřeného s [celé jméno manželky] dne [datum] před [stát. instituce]. Uvedl, že v manželství si postupně přestávali rozumět, začali se odcizovat a měli na manželství jiný názor. Manželka mu zakazovala stýkat se s jeho synem a jeho rodinou. Dne [datum] se manžel odstěhoval ze společné domácnosti do domova důchodců ve [obec]. Setrvání v manželství je pro něho nepředstavitelné a nedává žádnou naději tomu, aby mohlo být obnoveno. [celé jméno manželky] s rozvodem souhlasila a k návrhu manželů se připojila. Na tomto stanovisku setrvala i při nařízeném jednání. Uvedla, že manželství procházelo krizí, která byla způsobená [anonymizováno] poměry manžela. Manžel dne [datum] opustil společnou domácnost. [příjmení] se manžel stýkal s jeho synem, skutečně nechtěla, neboť syn byl před lety ve výkonu trestu a v [anonymizováno] [rok] došlo k agresivnímu chování vůči manželovi. Snažila se tedy o manželovu ochranu. Protože její důchod je nižší než ten manželův, tak požádal o stanovení výživného na manželku. Manželství je dle jejího názoru hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a není jiná cesta, než situaci řešit rozvodem. Soud provedl důkaz oddacím listem, z něhož byla prokázána existence manželství účastníků, uzavřeného dne [datum] před [stát. instituce]. Manželství je zapsáno v knize manželství [příjmení] úřadu vedeného [stát. instituce] ve svazku [anonymizováno], roč. [rok], strana/list [anonymizováno], poř. [číslo]. Rovněž v souladu s procesním předpisem provedl soud účastnický výslech manželky. V případě manžela bylo shledáno, že jeho účastnická výpověď by byla spojena s velkými obtížemi způsobenými zejména jeho věkem a vzdáleností z jeho současného bydliště ke zdejšímu soudu, která činí minimálně 250 Km. Z těchto důvodů (a připojení manželky k návrhu) je možné upustit od jeho výslechu ve smyslu § 389 zák. č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“) Oba manželé se shodli, že jejich manželské soužití je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a jeho obnovení nelze očekávat. Manželství je toliko formálním svazkem – vzájemně se citově i lidsky odcizili – a ani jeden z nich nemá zájem na jeho obnově ani setrvání v manželském svazku. Dle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), soud může manželství rozvést, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Dle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Soud pokládá za pravdivá tvrzení účastníků o rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu manželství a dospěl k závěru, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno a je již toliko formálním svazkem. Obnovení soužití nelze očekávat, když k takovým pokusům již došlo a nyní ani jeden z manželů nejeví o pokračování v něm zájem a nelze očekávat jeho obnovu do podoby funkčního partnerského vztahu. Soud má za to, že jsou splněny veškeré zákonné podmínky uvedené výše, a proto žalobě vyhověl, když není smysluplné, aby byl formálně zachováván jinak nerealizovaný a nenaplňovaný vztah, a manželství rozvedl. Náhradu nákladů tohoto druhu řízení upravuje § 23 z. ř. s., kdy zásadně v řízení ve věcech manželských nemají účastníci proti sobě právo na jejich náhradu. Náhradu nákladů lze přiznat pouze, pokud to odůvodňují okolnosti případu, které však soud v dané věci neshledal, proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal ani jednomu z nich.