29 C 1/2021-14 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 3 645 Kč s příslušenstvím z titulu koncesionářského poplatku. Dle tvrzení žalobce se žalovaná stala držitelem televizního přijímače a tím ji vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence a tuto svou povinnost žalovaná splnila 1.10.2005 a tím ji vznikla povinnost platit koncesionářský poplatek v souladu se zák.č. 348/2005 Sb. Měsíční výše poplatku činila 135 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaná dluží za měsíce říjen 2017 nepřetržitě až prosinec 2019, celkem částku 3 645 Kč. Žalobce požadoval ještě zákonný úrok z prodlení od data splatnosti jednotlivých plateb do 15.10.2020 v kapitalizované výši 623 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že si je vědoma povinnosti platit koncesionářský poplatek, nicméně dle jejích tvrzení je s manželem v rozvodovém řízení, společnou domácnost v roce 2019 opustila s tím, že svému manželovi zdůraznila, že koncesionářský poplatek se platit musí. Vzhledem k napjatým vztahům mezi manželi se o vzniklém dluhu dozvěděla až z žaloby. 3. Soud má za nesporné skutečnosti, že žalované vznikla povinnost platit koncesionářský poplatek v souladu s ustanoveními zák.č. 348/2005 Sb., to žalovaná ani nesporuje a pokud namítá, že se se svým manželem v rámci vypořádání dohodla na tom, že koncesionářský poplatek bude napříště platit on, nelze k tomu než uvést, že taková dohoda je vůči věřitelům, tedy i vůči žalobci, bez významu, neboť za společné závazky odpovídají oba manželé společně a nerozdílně a věřitel si může vybrat, po kterém z manželů bude uplatňovat svou pohledávku. Jinak řečeno, námitka žalované je nedůvodná a soud nad rámec projednávané věci poznamenává, že žalovaná může chtít nahradit od svého manžela jednu polovinu jejich společného závazku, který zaplatí. Soud tedy doporučuje žalované zahrnout projednávanou věc do vypořádání společného jmění manželů, neboť je soudu známo, že již byli rozvedeni v rámci řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 15 C 450/2020. Vzhledem k tomu, že jediná námitka, kterou žalovaná uplatnila, byla shledána nedůvodnou a nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, že by v předmětném období od října 2017 do konce roku 2019 bylo na koncesionářských poplatcích cokoliv zaplaceno, bylo žalobě jako důvodné vyhověno včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení podle § 1970 obč.zák. ve spojení s nař.vl. č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že ve sporu zcela úspěšnému žalobci soud přiznal na náhradě nákladů řízení zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč a odměnu za zastoupení advokátem žalobci soud nepřiznal, neboť ji nepovažuje za účelně vynaložený náklad. Je obecně známou skutečností, že významné státní instituce, mezi které žalobce patří, mají k dispozici dostatek finančního a personálního zázemí k tomu, aby takové pohledávky vymáhaly bez zastoupení advokátem (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3705/14, ze dne 6. 2. 2015).