32 C 3/2020-65 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení částky 19 800 Kč s příslušenství s tím, že žalovaný byl od 21. 10. 2017 do 30. 10. 2017 hospitalizován v [anonymizována tři slova] (dále jen„ [anonymizována dvě slova]“), avšak nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění Náklady na jeden ošetřovací den činí 2 200 Kč, za 9 dní tak požadovaná částka činí 19 800 Kč, k její úhradě byl žalovaný dne 7. 3. 2018 vyzván, a to do 7. 4. 2018, dosud však k úhradě nedošlo. 2. Soud v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) projednal věc v nepřítomnosti žalobce, který se z jednání omluvil a požádal o konání v jeho nepřítomnosti. 3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil. Namítal jednak nedostatek ověření totožnosti žalovaného jakožto hospitalizované pacienta, tedy že nebylo dostatečně prokázáno, že žalovaný byl osobou, která byla v uvedený termín ve zdravotnickém zařízení žalobce hospitalizována. Dále pak uváděl, že žalobce neprokázal, zda byly fakturované úkony skutečně žalovanému poskytnuty. 4. Žalovaný je občanem cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalobce je právnickou osobou, která má sídlo v České republice, tedy státu, který je členem Evropské unie a žalovaný je státním občanem Rumunska. Pro posouzení mezinárodní příslušnosti a právního řádu, jímž se věc řídí, je proto nutno vycházet z nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, které vstoupilo v účinnost dnem 10. 1. 2015. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu. Žalovaný má poslední známé místo pobytu v České republice na adrese Poštovní 280, Liberec. Tím je dána příslušnost českých soudů pro projednání a rozhodnutí této věci. Podle čl. 4 odst. 2 tohoto nařízení se na osoby, které nejsou státními příslušníky členského státu, v němž mají bydliště, použijí pravidla pro určení příslušnosti, která se použijí pro jeho vlastní státní příslušníky. Žalovaný není státním příslušníkem České republiky, má zde však své bydliště. 5. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti. Žalovaný byl dne 20. 10. 2017 v 21:13 hodin v doprovodu Policie ČR převezen rychlou záchrannou službou do [anonymizována tři slova], odkud byl odeslán na vyšetření na [lékařské zařízení] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [nemocnice], odkud byl pro negativní nález v brzkých ranních hodinách převezen zpět do [anonymizováno] (prokázáno zprávou [anonymizována dvě slova] z 20. 10. 2017, zprávou [lékařské zařízení] [anonymizováno] [nemocnice] [anonymizováno] [obec] z 20. 10. 2017 a [lékařské zařízení] [anonymizována dvě slova] [nemocnice] [anonymizováno] [obec] z 21. 10. 2017). Dne 21. 10. 2017 v 00:36 hodin byl žalovaný přijat k hospitalizaci v [anonymizována dvě slova], přičemž šlo o hospitalizaci bez souhlasu pacienta (zjištěno z dekursu ze dne 21. 10. 2017 a z oznámení Obvodnímu soudu pro Prahu 8 o nedobrovolné hospitalizaci). Souhlas žalovaného s hospitalizací byl nahrazen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. 19 L 3028/2017, neboť žalovaný [informace o zdravotním stavu] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno] (zjištěno z citovaného usnesení). Hospitalizace žalovaného byla ztížena jazykovou bariérou, komunikace probíhala převážně v ruštině, ještě dne 21. 10. 2017 byl s žalovaným proveden pohovor, žalovaný byl označen jako spolupracující. Dne 23. 10. 2017 byl v rámci [anonymizována dvě slova] přeložen na jiný pavilon za účelem [informace o zdravotním stavu] [anonymizována dvě slova], od téhož dne udáváno částečné srozumění v češtině. Dne 24. 10. 2017 byl žalovaný srozuměn s léčebným režimem, což stvrdil podpisem. Dne 30. 10. 2017 žalovaný podepsal negativní revers, čímž byla jeho hospitalizace ukončena. (zjištěno ze zdravotnické dokumentace o průběhu hospitalizace [anonymizována dvě slova], reversu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 19 L 3028/2017). Pobyt v [anonymizována dvě slova] byl žalovanému vyúčtován fakturou [číslo] vystavenou dne 30. 10. 2017, s podpisem žalovaného, a to za období od 21. 10. 2017 do 30. 10. 2017 ve výši 2 200 Kč za den, tj. celkem 19 800 Kč, splatnou do 30. 11. 2017 (zjištěno z faktury [číslo] z 30. 10. 2017). Na základě těchto důkazů tedy soud dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný byl dne 21. 10. 2017 nedobrovolně hospitalizován v [anonymizována tři slova], po dobu hospitalizace nebyl účasten veřejného zdravotního pojištění [anonymizována dvě slova] za každý den hospitalizace v žalovaném období pro osoby, které nejsou účastny veřejného zdravotního pojištění, účtovala 2 200 Kč. Žalovaný byl z hospitalizace dne 30. 10. 2017 propuštěn. 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Podle § 41 odst. 1 písm. c) zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), ve znění pozdějších předpisů, je pacient při poskytování zdravotních služeb povinen uhradit poskytovateli cenu poskytnutých zdravotních služeb nehrazených nebo částečně hrazených z veřejného zdravotního pojištění nebo jiných zdrojů, které mu byly poskytnuty s jeho souhlasem. Žalobce tedy poskytl žalovanému zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění, neboť žalovaný nebyl veřejného zdravotního pojištění účasten. Souhlas žalovaného s poskytnutím těchto služeb byl nahrazen usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. 10. 2017, sp. zn. 19 L 3028/2017. Z toho důvodu je žalovaný povinen hradit náklady související s poskytnutím těchto služeb. Tyto náklady žalobce řádně vyúčtoval fakturou [číslo] znějící na částku 19 800 Kč, splatnou ke dni 30. 11. 2017. Žalovaný tvrdil, že jeho povinnost k úhradě faktury nevznikla, neboť nebylo prokázáno, že byl hospitalizován právě žalovaný. Soud s ohledem na provedené dokazování však neměl pochybnosti o totožnosti žalovaného jakožto osoby, která byla od 21. 10. 2017 v [anonymizována dvě slova] hospitalizována, neboť žalovaný byl jednak do lékařské péče předán Policií ČR, která je povinna při zajištění osob stanovit jejich totožnost, dále pak byla totožnost hospitalizované osoby opakovaně uváděna ve všech lékařských zprávách, žalovaný podepsal negativní revers, na kterém bylo uvedené jeho jméno, rovněž z lékařských zpráv je zřejmé, že s žalovaným i přes jazykovou bariéru bylo komunikováno (v češtině a ruštině), podepsal poučení o svých právech při hospitalizaci, personálem byl hodnocen jako spolupracující, byl rovněž účasten řízení o umístění v lékařském zařízení. V souhrnu všech těchto důkazů má soud za to, že žalobce prokázal totožnost žalovaného jakožto osoby, která byla v [anonymizována dvě slova] od 21. 10. 2017 do 30. 10. 2017 hospitalizována. Soud proto shledal žalobu ohledně uplatněné částky důvodnou a uložil žalovanému povinnost k její úhradě. 7. Stran námitky opatrovníka k neprokázání úkonů, které byly žalovanému během hospitalizace skutečně poskytnuty, bylo žalobcem prokázáno, zejména z lékařské dokumentace a z následného reversu žalovaného, že žalovaný byl v [anonymizována dvě slova] hospitalizován od 21. 10. 2017 do 30. 10. 2017. Žalovanému pak není žalobcem k úhradě účtován každý jednotlivý lékařský výkon, tedy žalobce jej nemusí prokazovat, neboť žalobce vyúčtování odvozuje od počtu dnů trvání hospitalizace. Skutečnost, že k hospitalizaci došlo a že trvala 9 dnů, žalobce v řízení bez pochybností prokázal a unesl tak břemeno tvrzení a břemeno důkazní stran doby trvání hospitalizace a důvodů pro výši částky při fakturaci. 8. Požadavek žalobce na zaplacení úroku z prodlení nachází oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb, občanský zákoník, ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce požadoval úrok z prodlení od doby, kdy došlo k marnému uplynutí doby stanovené v upomínce pro zaplacení faktury [číslo] tj. od 8. 4. 2018, z celé žalované částky, a to až do jeho zaplacení. S ohledem na prokázání nezaplacení faktury a upomínání žalovaného byl žalobci nárok na zaplacení úroku z prodlení přiznán, a to od 8. 4. 2018 do zaplacení z částky 19 800 Kč. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 324 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 800 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a