13 C 307/2021-16 — Okresní soud v Liberci

1. Manželka dne 19. 7. 2021 zahájila řízení o rozvod manželství uzavřeného dne 9. 10. 1999 před [stát. instituce] s tím, že spolu manželé již deset let nežijí, odcizili se, a navrhla proto, aby bylo rozvedeno, připojila dohodu o vypořádání. Manžel se při nařízeném jednání k návrhu manželky připojil s tím, že na rozvodu jsou domluvení. 2. Po skutkové stránce soud zjistil z oddacího listu, že účastníci uzavřeli manželství tak, jak tvrdí. Z rozsudku zdejšího soudu č. j. [číslo jednací] bylo zjištěno, že ohledně nezletilého syna účastníků soud schválil dohodu rodičů, a rozsudek je v právní moci od 5. 3. 2022. Z předložené dohody o vypořádání bylo dále zjištěno, že účastníci vyřešili společný majetek písemnou dohodou, na níž byly dne 28. 7. 2021 úředně ověřeny podpisy. Shodně pak oba uvedli při účastnickém výslechu, že společné partnerské soužití ukončili před řadou let, manželství je pouze formální, delší dobu spolu už ani nebydlí. Každý z nich měl svůj vlastní byt, mimo společný majetkový režim, a jelikož se již dříve každý osamostatnili ve svém bytě, neřešili v dohodě úpravu bydlení, protože v té době už nebylo řešit co. Oba vyloučili, že by bylo možné se pokoušet o obnovu vztahu. 3. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze tedy očekávat jeho obnovení, současně je podle odst. 3, mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, nelze rozvést dříve, než je rozhodnuto o jeho poměrech v době po rozvodu. Dle § 757 odst. 1 a 2 o. z. připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé. Dále musí však být splněna podmínka, že ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí a rovněž se musí písemně s úředně ověřenými podpisy dohodnout na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po rozvodu. 4. Ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že jejich manželství je toliko formálním vztahem, kdy za situace, kdy již před dlouhou dobou došlo k faktickému rozchodu i ukončení bydlení, pak nelze než uzavřít, že manželství je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. S ohledem na shodná tvrzení obou manželů, pokládá soud jejich tvrzení o rozvratu manželství a záměru dosáhnout rozvodu manželství za pravdivé. Je zřejmé, že je splněna nejen podmínka existence manželství po stanovenou dobu, ale i podmínka, že manželé spolu déle jak šest měsíců před podáním návrhu nežili, rovněž pak vypořádání společného bydlení a majetku v zákonem vyžadované podobě, a uzavření dohody ohledně dosud nezletilých dětí, kterou soud schválil. 5. Jelikož tak byly splněny všechny podmínky ustanovení § 757 odst. 1 a 2 i § 755 odst. 3 o. z., soud návrhu manželů vyhověl, aniž by zjišťoval příčinu rozvratu manželství. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 23 z. ř. s., kdy až na situace, kdy to okolnosti případu odůvodňují, nemá v tomto typu řízení žádný z účastníků na jejich náhradu právo.