17 C 271/2021-23 — Okresní soud v Liberci

1. Manžel se návrhem domáhal rozvodu manželství s odůvodněním, že manželství účastníků bylo z počátku spokojené, poté docházelo k postupnému citovému odcizení z důvodu málo tráveného společného času. Manželka jezdila ke svým rodičům na delší časové úseky, ani Vánoce spolu netrávili. Manželé mají zcela odlišné zájmy a záliby. Manželka se věnuje sobě a dětem, přičemž manžel tráví čas v práci a intimní soužití odpovídá stavu manželství. Z důvodu vzájemného citového odcizení se odstěhoval ze společné domácnosti. Manželství proto neplní své společenské ani biologické funkce. Manžel dále doplnil, že měl mimomanželský poměr a i v současné době žije s novou přítelkyní. Komunikace mezi účastníky probíhá pouze ohledně nezletilých dětí narozených v manželství. 2. Manželka uvedla, že s rozvodem manželství nesouhlasí. Na rozvratu manželství se nepodílela, naopak manžel si našel novou přítelkyni. Důvod nesouhlasu manželky s rozvodem manželství spočívá v její obavě, že v případě rozvodu manželství jí manžel donutí opustit byt. Poté, co dostane smlouvu na dobu neurčitou, chce manžela z bytu vyplatit, a nato by již s rozvodem manželství souhlasila. 3. Z oddacího listu účastníků má soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. Z rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 1. 2020, č.j. 30 Nc 50041/2021-36, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 8. 2022, č.j. 36 Co 130/2022-48, bylo prokázáno, že soud pravomocně rozhodl o výchově a výživě nezletilých dětí narozených z manželství, a to pro dobu před a po rozvodu manželství. 4. Z výslechu účastníků bylo prokázáno, že manželé nežijí ve společné domácnosti a netvoří manželské či rodinné společenství, neboť se manžel odstěhoval a žije s novou přítelkyní, intimně spolu nežijí, citově se odcizili, mají vzájemné neshody, nemají společné zájmy a komunikace mezi nimi neprobíhá. Oba manželé při výslechu vyloučili obnovení manželského soužití. 5. Podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen o.z., manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 2 téhož ustanovení přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. 6. V daném případě soud dospěl k závěru, že jsou naplněny podmínky dle § 755 odst. 1 o.z. pro rozvod manželství, neboť nelze očekávat obnovení manželského soužití, jelikož soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno z důvodu vzájemného citového odcizení, skutečnosti, že manželé spolu nežijí ve společné domácnosti, intimně se nestýkají, i pro neexistenci společných zájmů a vzájemné komunikace. 7. Soud dále zkoumal, zda v tomto případě existuje kvalifikovaný důvod, pro který nelze manželství rozvést. Manželka odůvodňuje naplnění kvalifikovaného důvodu obavou o nucené opuštění bytové jednotky ve společném jmění manželů okamžikem právní moci rozsudku o rozvod manželství, což však zvláštní důvod, který by bránily rozvodu manželství, není. Co se týká režimu práv a povinností plynoucích z majetku spadajícího do společného jmění, tak tento se právní mocí rozsudku o rozvod manželství nijak nemění. Pravomocné rozhodnutí soudu nezakládá povinnost manželky se z bytové jednotky vystěhovat a stejně tak manželovi nevzniká právo domáhat se vyklizení této bytové jednotky. Jelikož není naplněn kvalifikovaný důvod pro to, aby bylo manželství zachováno, a jiné skutečnosti, které by bránily rozvodu manželů, nebyly ani tvrzeny, bylo rozhodnuto tak, že manželství účastníků se rozvádí. 8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 z.ř.s.