13 C 267/2023 — Okresní soud v Liberci

1. Manžel zahájil návrhem podaným soudu [datum] řízení o rozvod manželství uzavřeného [datum] s tím, že je hluboce a trvale rozvrácené, a neplní svou funkci. Přes dva roky spolu manželé nežijí, manželka navazuje jiné vztahy, užívá drogy a nezajímá se o syna. Ten se jim narodil ještě před uzavřením manželství a vzhledem k uvedenému byl rozsudkem zdejšího soudu svěřen do jeho péče. 2. Manželka si nepřevzala předvolání ani na zákonné doručovací adrese, ani na žádné jiné, kterou soud mohl zkusit využít. Telefonní číslo, které měl k dispozici, již neexistuje. Manžel uvedl, že s manželkou dlouhodobě není v kontaktu, pobývá i v různých městech, a pokud dohledá spojení, např. přes aplikaci [příjmení] (kam jí i dal o dnešním jednání vědět, na což mu poslala zpět zdvižený palec), vzápětí ho manželka změní anebo si alespoň manžela zablokuje. Soud tak poté, co vyčerpal dostupné možnosti, jednal v nepřítomnosti manželky, když nebylo reálné očekávat i po zkušenostech opatrovnického soudu, že by odročení a další pokusy manželku opětovně předvolat něco změnily. 3. Po skutkové stránce soud z oddacího listu zjistil, že účastníci uzavřeli manželství tak, jak je uvedeno shora. Z opatrovnického rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] vyplývá, že soud svěřil nezletilého syna účastníků do péče manžela jako jeho otce. I tento soud jednal v nepřítomnosti manželky, která se k jednání nedostavila. Z rozsudku vyplývá, že manželka syna zanechala u otce, který zůstal na rodičovské dovolené a k jehož péči nebyly po ověření situace výhrady od opatrovníka dítěte. Ani opatrovníkovi se nepodařilo vstoupit v kontakt s matkou nezletilého. I tehdy reagovala matka přes zprávy, které opatrovník viděl, a kde sdělovala, že se k soudu nedostaví a nezajímá ji to. 4. Při svém účastnickém výslechu pak manžel uvedl, že poslední kontakt s manželkou byl asi před rokem, od té doby se už neviděli, a on si nedokáže představit, že by s ní měl zůstat. Problémy nastaly v době, kdy byla doma se synem a on. chodil do práce. Zjišťoval, že se žena chová divně, a nechává malého doma samotného. Měl podezření na drogy, reagovala neadekvátně a nedalo se s ní domluvit. Nakonec je opustila úplně, proto i mu soud svěřil syna. Nedá se vůbec uvažovat o tom, že by se k ní ještě mohl vrátit, nechce s takovým člověkem žít. V mezidobí si dal rodinu do pořádku, má už i přítelkyni, ke které má syn dobrý vztah, a budoucnost tak vidí ve vztahu s ní. Žádné jiné řešení není možné. 5. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze tedy očekávat jeho obnovení, současně je podle odst. 3, mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, nelze rozvést dříve, než je rozhodnuto o jeho poměrech v době po rozvodu. Dle § 756 o. z. soud zjišťuje existenci rozvratu a jeho příčiny. 6. Z výše uvedeného vyplývá, že manželství účastníků je již toliko formálním vztahem, o který ani jeden z nich nestojí. Za situace, kdy cca dva roky spolu účastníci nežijí, a oba vedou svůj samostatný život, pak nelze než uzavřít, že manželství je skutečně hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud proto vyhověl návrhu a manželství rozvedl, když není smysluplné zachovávat jeho toliko formální existenci, zejména když nejméně manžel vylučuje, že by vztah bylo možné zachránit. Pokud jde o příčinu, je zjevné, že manželka přestala fungovat jako matka společného dítěte, a rodina se začala nevyhnutelně rozvracet. Co konkrétně toto spustilo, nelze bez ní, či dalšího dokazování, jednoznačně uzavřít, byť vše nasvědčuje tomu, že se na rozvratu podílela patrně větší měrou. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 23 z. ř. s., kdy až na situace, kdy to okolnosti případu mimořádně odůvodňují, nemá v tomto typu řízení žádný z účastníků na jejich náhradu právo.