22 C 313/2023-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal zaplacení 78 495,91 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil zejména tím, že dne , datum, uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvu č. , hodnota, (dále jen „Smlouva), jejíž nedílnou součástí byl sazebník poplatků, a na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 80 000 Kč. Žalobce vyplatil žalovanému sjednaný úvěr dne , datum, . Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 461 Kč, a to vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaným nebyl poskytnutý úvěr splácen řádně, dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15.2.2023. Žalobce proto zaslal žalovanému první písemnou upomínku ze dne 20.2.2023 a vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Žalovaný ničeho neuhradil, byl proto opětovně vyzván upomínkou ze dne 5.3.2023. I přes zaslané upomínky žalovaný ničeho neuhradil, proto žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru a vyzval žalovaného k úhradě zbývající jistiny 78 495,91 Kč a nákladů na právní zastoupení, a to dopisem ze dne 18.8.2023.2. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), toliko na základě listinných důkazů. Žalobce souhlasil s tímto postupem přímo v návrhu, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a má se tak za to, že s tímto postupem rovněž ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasí. Žalovaný se nijak nevyjádřil ani k věci samé a žalobě, v řízení zůstal zcela nečinný.3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobce dne , datum, uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty žalobcem peněžní prostředky ve výši 80 000 Kč s tím, že na účet žalovaného , Anonymizováno, /, Anonymizováno, bude po odečtení nákladů žalobce ve výši 14 500 Kč zasláno toliko 65 500 Kč (prokázáno potvrzením o vyplacení úvěru ze dne , datum, , výpisem z bankovního účtu žalobce). Úrok byl sjednán ve výši 24,84 % ročně. Klient (žalovaný) se zavázal poskytnuté peníze splácet v 72měsíčních splátkách po 3 461 Kč. Ve smlouvě rovněž byly sjednány doplňkové služby ve výši 1 314 Kč (součástí pravidelné měsíční splátky). Pro případ prodlení se splácením bylo sjednáno oprávnění žalobce prohlásit všechny jeho pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné, dále možnost žalobce účtovat náklady za upomínky a sankci za ukončení smlouvy o úvěru ze strany věřitele. Protože žalovaný dlužnou částku nesplácel, došlo k zesplatnění úvěru a žalovaný byly vyzván k jednorázové úhradě zbývajících částek (prokázáno výzvou ze dne 18.8.2023, výpisem z úvěrového účtu, kopií poštovního podacího archu).4. Po provedeném dokazování a zhodnocení provedených důkazů soud učinil následující skutkový a právní závěr. V daném případě mezi účastníky vznikl závazkový vztah na základě smlouvy o úvěru podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr. Žalovaný se na druhé straně zavázal vyčerpané prostředky žalobci vrátit, zaplatit úrok a dohodnuté služby v pravidelných měsíčních splátkách po 3 461 Kč. Vzhledem k tomu, že svoje závazky řádně neplnil, došlo k zesplatnění celé dlužné částky. Žalobce prokázal existenci pohledávek i jejich výši a ani žalovaný ničeho takového nesporoval. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svoji obranu ničeho, nesporoval tvrzení žalobce, pokud jde o zaplacení dlužných částek ani netvrdil jiný způsob zániku dluhu. Jelikož soud shledal pohledávku žalobce oprávněnou, stejně tak i pokud jde o úrok z úvěru, neboť byla sjednána úroková sazba, za kterou i jiné subjekty se zapsaným předmětem podnikání poskytování úvěrů v obchodním rejstříku poskytují klientům úvěry, zavázal žalovaného uhradit pohledávky žalobce, tedy částku 12 834,41 Kč.5. Protože se žalovaný svým jednáním dostal do prodlení s placením peněžitého závazku, má žalobce v souladu s § 1970 občanského zákoníku nárok i na úrok z prodlení. Protože žalobce požadoval výši úroků z prodlení v souladu s nař. vl. č. 351/2013 Sb., je jeho nárok i v této části po právu a soud žalobě i v tomto směru vyhověl. Uložil tedy žalovanému zaplatit žalobci úrok z prodlení, jak uvedeno ve výroku rozsudku.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 692,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 140 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 78 495,91 Kč sestávající z částky 4 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 680 Kč ve výši 2 872,80 Kč.7. Soud neshledal důvod pro postup podle právního názoru vysloveného v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ani pro aplikaci § 150 o.s.ř.