33 C 2/2024-35 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se žalobou podanou dne 28.3.2024 domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému ke dni , datum, . Uvedl, že mu bylo stanoveno výživné na syna ve výši 800 Kč měsíčně. Žalovaný dovršil dne , datum, zletilosti, nestuduje a dne 21.2.2024 se stal osobou samostatně výdělečně činnou. Je tedy schopen se sám živit, a tudíž mu nenáleží výživné.2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, ani nepožádal o odročení. Soud proto jednal ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.s.ř.), v jeho nepřítomnosti.3. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. Toliko dne 13.5.2024 telefonicky kontaktoval soudní kancelář a sdělil, že se zrušením vyživovací povinnosti žalobce souhlasí.4. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že s žalovaným není v kontaktu. Má vyživovací povinnost k jednomu synovi. Měl insolvenci, výživné pro žalobce bylo strháváno prostřednictvím insolvenčního správce. Byla vedena exekuce pro neuhrazené výživné, to bylo doplaceno. Na výživném hradil 1 000 Kč. Poslední výživné bylo poukázáno v měsíci prosinci či lednu. O tom, že žalovaný je živnostníkem, se dozvěděl náhodně. K žalovanému uvedl, že pobýval u babičky, kde již ale není. O tom, do kdy a na jaké škole žalovaný studoval, mu není známo.5. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, bylo zjištěno, že v této době nezletilý , Jméno žalovaného, , narozený , Datum narození žalovaného, svěřen do péče babičky , jméno FO, . Otci bylo uloženo platit na výživu nezletilého , jméno FO, částku 800 Kč měsíčně počínaje dnem 1.1.2016.6. Z výpisu ze živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že pro žalovaného je od 21.2.2024 evidováno živnostenské oprávnění výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1-3 živnostenského zákona, obor činnosti přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti. Doba platnosti oprávnění je na dobu neurčitou.7. Ze sdělení finančního úřadu pro Liberecký kraj bylo zjištěno, že žalovaný není evidován jakožto daňový subjekt.8. Dle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen o.z.), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.9. Dle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit.10. Základním a obecným předpokladem pro trvání vyživovací povinnosti je zásadně stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného. Tedy neschopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby, ať vlastní prací či ze svého majetku. Na základě provedeného dokazování je zjevné, že žalovaný je živnostníkem, je již výdělečně činný, na budoucí povolání se již nepřipravuje. Je plně svéprávný a v žádném směru již není odkázaná na výživu žalobce. Soud proto zrušil vyživovací povinnost žalobce k žalovanému. Vyživovací povinnost stanovená shora citovaným rozsudkem, byla zrušena s účinností od , datum, , tj. ode dne nabytí zletilosti žalovaného, když je zjevné, že již v uvedené době byl schopen sám se živit. V evidenci živnostenského oprávnění je od 21.2.2024, nicméně nebylo zpochybněno, že v mezidobí od , datum, do 21.2.2024 žalovaný studoval či nebyl schopen vlastní pracovní činností sám se živit.11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy úspěšný žalobce by měl nárok na náhradu nákladů řízení. V řízení mu však žádné náklady nevznikly, když řízení je osvobozeno od soudního poplatku a žádné náklady v souvislosti s řízením netvrdil. Soud proto uzavřel, že žádnému z účastníku není náhrada nákladů přiznána.