22 C 52/2025-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobce se domáhal vydání soudního rozhodnutí, kterým soud uložil žalovanému zaplatit mu částku 127 940,45 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalovaným a předchůdcem žalobce , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s., došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, _CZ_, Anonymizováno, na základě které, byl žalovanému poskytnut úvěr 180 000 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne , datum, , a to převodem z bankovního účtu předchůdce žalobce na bankovní účet žalovaného č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 4,40 % p.a. v 84 pravidelných měsíčních splátkách se splatností vždy k 20. dni kalendářního měsíce ve výši dle smlouvy. Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl řádně splácen, banka úvěr zesplatnila ke dni 10.8.2023. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy o úvěru byla ze strany banky postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná částka představuje dlužnou jistinu 120 395,62 Kč a úrok z úvěru do zesplatnění 7 544,83 Kč. Po nabytí pohledávky žalobce vyzval žalovaného dopisem odeslaným dne 9.10.2024 k tomu, aby svůj závazek uhradil.2. Předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný vyplnil žádost o úvěr, kde uvedl údaje nutné k posouzení jeho úvěruschopnosti, zejména informace o jeho zaměstnání či podnikání a výši příjmů a výdajů, které byl povinen předchůdci žalobce doložit. Předchůdce žalobce dále získával informace o úvěruschopnosti žalovaného z registrů Sdružení SOLUS (Pozitivní registru a Registr FO), Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací. Předchůdce žalobce dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného je pro jím požadované parametry spotřebitelského úvěru dostatečná.3. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání již v podané žalobě. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. na základě listinných důkazů založených ve spise.4. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal.5. Soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav věci. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s., byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, _CZ_, Anonymizováno, . Nedílnou součástí smlouvy byly Obecné obchodní podmínky, Produktové podmínky pro úvěry a Sazebník poplatků. Žalovaný o úvěr požádal tím způsobem, že si vybral parametry úvěru na webových stránkách předchůdce žalobce , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .cz a následně vyplnil žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného tak, že v žádosti o úvěr byly vyplněny údaje o zaměstnání žalovaného, jeho příjmech a výdajích. Žalobce rovněž opatřil výpis z bankovního registru a registru SOLUS. Předchůdce žalobce vyplatil žalovanému úvěr ve výši 180 000 Kč, a to převodem na bankovní účet č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Poplatek za poskytnutí úvěru činil 1 500 Kč, úhrada pojištění 36 591 Kč. Úvěr, včetně úroku 4,40 % ročně měl být splácen a splacen celkem 84 pravidelnými měsíčními splátkami po 3 022 Kč, které byly splatné každého 20. dne v měsíci, o čemž byl žalovaný informován v akceptačním dopise ze dne , datum, . Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný řádně nehradil splátky úvěru. Žalovanému bylo proto předchůdcem žalobce dopisem ze dne 10.8.2023 oznámeno zesplatnění úvěru a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 24.8.2023. Ze výpisu úvěrového účtu je zřejmé, že žalovaný dluží ke dni zesplatnění na jistině úvěru 120 395,62 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , jejíž součástí byla příloha seznam pohledávek, postoupena na žalobce. Dopisem ze dne 9.10.2024 označeném jako „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ byl žalovaný žalobcem dodatečně vyzván k úhradě dluhu. Současně mu byla oznámena změna v osobě věřitele. Dle podacího lístku byla výzva odeslána dne 9.10.2024.6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.7. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Dle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Dle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Dle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.11. Dle § 1751 odst. 1 o. z. část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.12. Dle § 1802 věty prvé o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem.13. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Mezi předchůdcem žalobce jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele dle § 419 o. z., neboť sjednával úvěr mimo rámec svého samostatného výkonu povolání či podnikání, což vyplývá z obsahu smlouvy, a tedy se jedná o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z. S ohledem na spotřebitelský charakter dané smlouvy se na danou věc aplikuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Před poskytnutím úvěru byla ze strany předchůdce žalobce dostatečně prověřována úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. Předchůdce žalobce jako úvěrující svoji povinnost ze smlouvy o úvěru řádně splnil, když poskytl žalovanému úvěr ve výši 180 000 Kč. Žalovaný jej měl smluveným způsobem spolu se sjednaným úrokem a poplatky předchůdci žalobce vrátit. Bylo na žalovaném, aby prokázal, že k prodlení s vrácením úvěru, jak bylo sjednáno, nedošlo, že úvěr vrátil, popř. že dluh zanikl jinak (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010 sp. zn. 33 Cdo 4378/2008). Aktivní legitimace žalobce byla prokázána platně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek (§ 1895 odst. 1 o. z.). Žalobce svá tvrzení prokázal listinnými důkazy, zatímco žalovaný v řízení ničeho netvrdil, vrácení úvěru neprokázal, a proto bylo žalobě jako důvodné vyhověno. Jelikož se žalovaný dostal s placením do prodlení, vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení (§ 1958, § 1968, §