92 C 63/2025-85 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 31.1.2025 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 19 600 Kč, úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 16.6.2024 do zaplacení, částku 180 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 180 Kč od 16.6.2024 do zaplacení představující neuhrazený řádný úrok, částku 2 160 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 160 Kč od 16.6.2024 do zaplacení představující neuhrazený poplatek za poskytnutí úvěru, částku 800 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky formou SMS a e-mailových zpráv, částku 700 Kč představující neuhrazený poplatek za administraci prodlení, částku 1 000 Kč představující neuhrazené poplatky za upomínky zasílané písemnou formou a 2 760 Kč představující neuhrazenou smluvní pokutu z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně) uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr s příslušenstvím vrátit do 30 dní, což však neučinil, neboť neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena nejprve na , právnická osoba, a následně na žalobkyni. Vedle jistiny se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení též výše uvedeného příslušenství a smluvní pokuty.2. Žalobkyně následně vzala žalobu co do veškerého příslušenství a smluvní pokuty zpět, soud proto řízení v této části usnesením č.j. , spisová značka, ze dne 15.4.2025 zastavil.3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, v řízení zůstal nečinný. Protože se účastníci k nařízenému jednání nedostavili, přičemž žalobkyně svoji neúčast omluvila a žalovaný nikoli, soud postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v jejich nepřítomnosti.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že dne , datum, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena smlouva, na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se pak zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 180 Kč a s poplatkem 2 160 Kč vrátit do 15.6.2024.5. Z potvrzení , právnická osoba, . o platbě bylo zjištěno, že dne 16.5.2024 byla z účtu právní předchůdkyně žalobkyně odepsána platba ve výši 12 000 Kč ve prospěch účtu , č. účtu, . Z potvrzení , právnická osoba, . pak bylo zjištěno, že účet je vedený na jméno žalovaného a že zmíněná platba byla na jeho účet připsána.6. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný v rámci žádosti o úvěr uvedl, že je starobním či invalidním důchodcem s příjmem 8 140 Kč, bydlí s rodiči s náklady na služby a energie ve výši 3 000 Kč. Ostatní výdaje má ve výši 500 Kč.7. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty informace o poskytovateli úvěru a o parametrech poskytovaného úvěru.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno postoupení pohledávky za žalovaným na společnost , právnická osoba9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.10. Z výzev právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 1.7.2024 a 19.7.2024 bylo zjištěno, že žalovaný byl po splatnosti úvěru o zaplacení dlužné částky upomínán.11. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby zástupcem žalobkyně vyzýván k zaplacení dlužné částky v celkové výši 25 647 Kč. Datum odeslání výzvy, a to 21.1.2025 byl zjištěn z poštovního podacího archu.12. Ze všeobecných obchodních podmínek, výpisu elektronický upomínek nebyly zjištěny žádné rozhodné skutečnosti.13. V řízení tak bylo prokázáno, že právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, na základě které byla žalovanému vyplacena částka 12 000 Kč. Žalovaný se poskytnuté peněžní prostředky zavázal vrátit společně se sjednaným příslušenstvím do 15.6.2024, což však neučinil, neboť dosud neuhradil ničeho.14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.15. Žalobkyně je věřitelem pohledávek uplatněných v tomto řízení, přičemž pohledávky nabyla na základě smluv o postoupení pohledávek uzavřených dle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).16. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., zároveň na právní vztah účastníků dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29.5.2022 (dále jen „z.s.ú.“), neboť žalovaný při uzavírání smlouvy měl postavení spotřebitele.17. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 75 z.s.ú. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.19. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Na základě výše uvedeného zákonného ustanovení žalobkyni tíží důkazní břemeno v tom smyslu, že důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, soud ji proto nemohl vyzvat dle § 118a odst. 3 o.s.ř., aby předložila důkazy prokazující, že by před právním jednáním směřujícím k uzavření smlouvy se žalovaným byla řádně posuzována úvěruschopnost žalovaného. Z předložených listin bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, který deklaroval naprosto minimální příjem a nereálně nízké výdaje. Příjmy ani výdaje žalovaného však nebyly nijak doloženy. Žalobkyně se tak zcela spokojila s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by tato tvrzení jakkoli prověřila. Bylo přitom opakovaně judikováno, že věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, tedy věřitel musí aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka, nikoli se spokojit pouze s ničím nedoloženými prohlášeními (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu České republiky ze dne 1.4.2015 č.j. 1 As 30/2015-39). V opačném případě věřitel nejedná s odbornou péčí, neboť předpokladem odborné péče je ověření údajů, které dlužník věřiteli poskytl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25.7.2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9.2.2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022).21. V posuzované případě se žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného spokojila s pouhými prohlášeními žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů, aniž by si tyto skutečnosti ověřila. Požadavek na to, aby si žalobkyně vyžádala například potvrzení o výši mzdy či nájemní smlouvu nebo inkaso (SIPO), ze kterých by bylo možné prověřit alespoň příjmy a výdaje na bydlení, přitom není nijak přemrštěný. Nad to deklarovaný příjem nemohl bez ohledu na výši výdajů stačit na to, aby žalovaný byl schopen z něj úvěr splatit. Soud tak uzavírá, že žalobkyně neposuzovala poměry žalovaného tak, jak vyžadují zmíněná ustanovení z.s.ú., když zcela rezignovala na prověření příjmů a možných výdajů žalovaného. Soud proto hodnotí uzavřenou smlouvou o úvěru jako neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú.22. Podle § 87 odst. 1 věty třetí spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.s.ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům Věřitel tak má právo na vrácení toliko nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnost, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Nárok na případné zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vznikne teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 z.s.ú. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.4.2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke stanovení doby splatnosti ohledně nesplacené části jistiny nedošlo ani dohodou účastníků, ani rozhodn