11 C 108/2020-69 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 8 326 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 14 546 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků, poplatek za vyhodnocení úvěru, poplatek za sjednání úvěru a inkasní poplatek. Celkovou částku se zavázal uhradit ve 14 splátkách, když poslední splátka byla splatná dne 12. 7. 2018. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 4 747,82 Kč, dlužný úrok ve výši 271,24 Kč, dlužný poplatek za vyhodnocení úvěru výši 331,12 Kč, dlužný poplatek za sjednání úvěru ve výši 1 831,27 Kč a dlužný inkasní poplatek ve výši 1 144,55 Kč. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Jedním z požadavků původního věřitele při poskytnutí úvěru byla skutečnost, že se žadatelem není vedeno žádné exekuční řízení. 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. K jednání se dostavil žalovaný. Uvedl, že v době, kdy si bral úvěr, byl zaměstnán v [anonymizováno], byl ve finanční tísni, už v té době mu z příjmu sráželi na exekuce. V roce 2018 byl z [anonymizováno] propuštěn, chvíli pracoval, pak pobíral podporu v nezaměstnanosti a nyní je veden na úřadu práce a pobírá hmotnou nouzi. Když odcházel z [anonymizováno], tak mu vyjeli výpis, podle kterého má exekucí více. Jedná se o staré dluhy i 15 až 20 let, které zřejmě nejsou zaplaceny, protože se zvýšily o úroky. Půjčoval si nízké částky kolem 10 000 Kč. Za ty léta se to navýšilo několikanásobně. Zajímal se o možnost insolvenčního řízení, ale nemá na to příjem. Žije ve společné domácnosti s družkou, má vyživovací povinnost k synovi [celé jméno žalovaného], narozenému [datum] Celkem má jeho rodina příjem 14 500 Kč, z toho musí zaplatit nájemné 6 500 Kč, zbytek zůstane na stravu. Byl by schopen splácet dlužnou částku po 300 Kč měsíčně. 3. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku a dále částku ve výši 6 546 Kč, která zahrnuje úrok ve výši 770 Kč, poplatek za vyhodnocení úvěru ve výši 576 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru výši 3 200 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 14 546 Kč v 14 měsíčních splátkách po 1 039 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit do konce měsíce od podpisu smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího měsíce. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Dle přehledu plateb žalovaný uhradil celkem 6 220 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 2. 2020 vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému a žalovaného vyzval k úhradě závazku s tím, že zásilka byla podána dne 13. 2. 2020 k poštovní přepravě. Dopisem ze dne 26. 2. 2020 byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. 4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, žádosti o úvěr ze dne [datum], pokynu k dočasnému přidělení zaměstnance, pracovní smlouvy ze dne [datum], výplatních pásek, evidenčního listu pro výpočet úhrady za užívání bytu soud zjistil, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost, když žalovaný uvedl příjmy ve výši 16 210 Kč, které byly doloženy pracovní smlouvou a výplatními páskami, dále uvedl náklady na bydlení ve výši 4 000 Kč, které byly doloženy evidenčním listem, další náklady ve výši 6 000 Kč, měsíční splátky stávajících půjček ve výši 1 820 Kč. Žalovaný uvedl, že má jednu vyživovací povinnost. Zároveň žalovaný uvedl, že souhrnná výše exekučně vymáhaných nebo žalovaných dluhů k datu [datum] činí 45 000 Kč. Též ze mzdového lístku vyplývá, že žalovanému je srážena částka na exekuci (137 EX [číslo]). Dle výpisu z centrální evidence exekucí pořízené soudem je vedena na povinného exekuce s datem zapsání do rejstříku [datum] na základě pověření Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. [spisová značka] ([spisová značka]). 5. Žalovaný potvrdil ve své účastnické výpovědi své současné majetkové poměry. 6. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na kterou se vztahuje též zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval příjmy a výdaje žalovaného. Poskytl však finanční prostředky bez ohledu na skutečnost, že na žalovaného byly vedeny exekuce a výše jeho dluhů dosahovala dle jeho tvrzení 45 000 Kč. Původní věřitel poskytl finanční prostředky v rozporu se svými vnitřními kritérii, ačkoli tuto skutečnost žalovaný v žádosti uvedl a byla zřejmá i ze mzdového lístku a výpisu z centrální evidence exekucí. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo], podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 [číslo] ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky