11 C 119/2020-52 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne [datum] žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 64 218 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 10 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 000 Kč. Za doplňkovou službu životní pojištění se zavázal zaplatit poplatek ve výši 1 218 Kč. Celkovou částku byl povinen splácet v 58 týdenních splátkách po 1 521 Kč, poslední splátka byla stanovena na den [datum]. Žalovaný řádně nesplácel, když uhradil celkem částku 24 000 Kč. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi původním věřitelem a žalobkyní dne [datum] postoupena žalobkyni a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 48 772,46 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 14 558,90 Kč, dlužný poplatek za životní pojištění ve výši 886,64 Kč, kapitalizované úroky ve výši 27 154,61 Kč (z dlužné jistiny za období od [datum], tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky do [datum]), kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 9 139,28 Kč (z dlužné jistiny za období od [datum], tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do [datum]), dále žádala úrok a zákonný úrok z prodlení do zaplacení jistiny. Původní věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. 2. Žalobkyně uvedla, že listiny k prověřování úvěruschopnosti nemá k dispozici, když tyto se předkládají při sjednání a uzavírání smlouvy. Žalovaný při jednání uvedl, že půjčku si vzal proto, že měl dluhy v [anonymizována dvě slova], po ztrátě zaměstnání se mu vše začalo hroutit. Nestíhá platit, má toho moc. Už jsou na hraně chudoby. Jaké listiny předkládal k žádosti úvěr, si nepamatuje, tehdy pracoval pod městem. Jeho měsíční výdaje na bydlení a inkaso činily skutečně 2 500 Kč, když bydleli v baráku panímámy. 3. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum], karty zákazníka soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční částku ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 88 218 Kč zahrnující jistinu ve výši 50 000 Kč, poplatky ve výši 37 000 Kč (ve složení poplatek za administrativní činnost ve výši 10 000 Kč, úrok ve výši 7 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 20 000 Kč) v 58 týdenních splátkách ve výši 1 521 Kč, první splátka byla splatná nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření a každá další nejpozději do konce následujícího týdenního období. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí poskytnutých peněžních prostředků v hotovosti. Dle smluvních podmínek (čl. 1) výše úrokové sazby činí 23,72 %, úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. V případě, že dojde ve smyslu článku 9.3 věty druhé (správně čl. 9) k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. Dle čl. 9 věta druhá bude-li zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Dle karty zákazníka původní věřitel vycházel z příjmu žalovaného ve výši 17 000 Kč a výdajů ve výši celkem 8 800 Kč (z toho nájem ve výši 2 500 Kč a další výdaje domácnosti ve výši 6 300 Kč. Žalovaný měl předkládat výplatní pásky, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, SIPO. Žalovaný uváděl zaměstnání u [anonymizována dvě slova] od února 2016 s tím, že za poslední tři roky měl 2 zaměstnání. Uváděl dvě nezaopatřené děti. Uváděl úvěr u původního věřitele ve výši 40 600 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni a oznámil postoupení žalovanému. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. 4. Z účastnické výpovědi žalovaného soudu zjistil, že žije s družkou, se kterou má dvě vlastní děti, ke kterým má vyživovací povinnost. Jedná s o [jméno] [celé jméno žalovaného] narozenou v roce 2002, a [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeného v roce 2007. Družka je zaměstnána s příjmem 21 000 Kč čistého, žalovaný není zaměstnán, je evidován na úřadu práce, nepobírá žádnou podporu. Bydlí v pronajatém bytě, nájemné včetně energií činí 10 000 Kč, 6 000 Kč splácí družka do insolvence. Jiný majetek a žádné další příjmy nemají. Byl by schopen splácet maximálně 500 Kč měsíčně. Z výpisu z centrální evidence obyvatel soud ověřil, že je žalovaný otcem uvedených nezletilých dětí. Z výpisu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že družka žalovaného [jméno] [příjmení] je v úpadku a bylo jí schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. 5. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) smlouva o zápůjčce, jejíž náležitosti jsou upraveny též v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného též předložením dokladů ze strany povinného. Žalobkyně však tyto doklady nepředložila a po poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žádné další důkazy k prověřování úvěruschopnosti nepředložila. Žalobkyně neprověřovala úvěruschopnost též nahlédnutím do databází dlužníků (např. [příjmení] apod.) a jiných veřejných registrů. Další závazek u původního věřitele a dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem přitom zavdávaly pochybnosti o schopnosti žalovaného nový závazek ve výši 88 218 Kč řádně splácet. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud původní věřitel nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet, je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Dle ustanovení § 2993 obč